Superman sa vracia

Tak jsem to z musu dokoukal a odtrpěl. Pro mě případ filmu mrtvého na vršek i na spodek - někam to odkazuje, přitom není jasné kam. Film si celkem selektivně volí to, co se mu zrovna hodí do krámu pro melancholické posmrkávání a pomrkávání. Brandon Routh má charisma složeného věšáku na prádlo, v té roli působí velmi gay a mladistvě, což bolí hlavně když papouškuje hlášky Christopha Reeva, jehož charismatu nedorostl ani po kotníky. Otřesný je i Lex Luthor, kterého Spacey vede v rádoby psychotickém duchu, ale s občasnými návaly komediálního přehrávání a la Gene Hackman. Budí to spíš lítost než respekt. Vyprávění je utahané, atrakce neatraktivní, děj promaštěný sádlem lásky a otcovství neohrabaný. Prkenné, matné a klanící se tak šikovně, že to původní soše dává trapné čelíčko. (24.01.2008)

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem byl připravenej na to, že ve filmu asi bude hodně keců a málo akce, ale tohle bylo ještě horší, než jsem čekal. Co na tomhle stálo těch 270 mega? Jediná zajímavá scéna se odehrála asi tak po půl hodině. Pak už jsem se nudil až do konce. A proč v takový sračce hraje Kevin Spacey, to taky nechápu. No podruhý se na to už dívat nebudu. (26.12.2007)

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)

Týmto ďakujem uživaťeľom ČSFD (predovšetkým mojej top9), že ma svojimi dojmami a postrehmi pripravili na ťažkú sračku (v medziach Singerových) a ono to bolo nakoniec celkom fajn. Čo "Supíkovi" vyslovene chýba, je poriadné akčné rošambo na záver. Nieže by finále nebolo monumentálne, ale no, ehm...toto fakt nie :) (28.10.2006)

Po King Kongovi ďalší film, ktorý sa utopil vo svojej monumentálnosti. Navyše monumentálnosti značne monotónnej a repetetívnej (nielen smerom k sebe - neustále sa opakujúce motívy, ale aj smerom k "eposom" z nedávnej minulosti - prekvapivo až častá podobnosť v akčných sekvenciách), ktorá úplne odsunula do úzadia doteraz jednu z najsilnejších Singerových zbraní - vývoj postáv. Tam, kde v X-menoch Singer každej postave vtlačil svoju vlastnú charizmu ako aj plastickosť osobitého charakteru, v Supermanovi zlyháva. X-meni, aj napriek nadprirodzeným schopnostiam, boli "ľudskí", Superman ostáva chladnou figúrkou v odmeranom filme, kde sa emócie dajú spočítať na prstoch jednej ruky. (10.07.2006)