Superman sa vracia

Soundtrack John Ottman: 1. Main Titles ,2. Memories ,3. Rough Flight ,4. Little Secrets/Power Of The Sun ,5. Bank Job ,6. How Could YOU Leave Us? ,7. Tell Me Everything ,8. You’e Not One Of Them ,9. Not Like The Train Set ,10. So Long Superman ,11. The People You Care For ,12. I Wanted You To Know ,13. Saving The World ,14. IN THE HANDS OF MORTALS ,15. Reprise / Fly Away , (14.05.2011)

"They can be a great people, Kal-El, they wish to be... they only lack the light to show the way... For this reason above all, their capacity for good, I have sent them you... my only son." Superman, stejně jako Batman, se vrátil ve velkém stylu. Film krásně mixuje blockbuster s filozofickými otázkami "Jediný svého druhu..." a naprosto bravurním ztvárňuje kladné a záporné částice děje. Supermana a Lexe Luthora. Brandon Routh má charisma a mužnost Christophera Reevea, to samé platí pro Kevina Spaceyho, jehož ztvárnění mistra chaosu nahání hrůzu. Singer se o svůj vysněný projekt krásně postaral a já mohu pouze doufat, že tato cesta bude pokračovat. (21.08.2007)

Mňo. Zklamání by bylo příliš silné slovo. Spíš to nenaplnilo moje očekávání. Jemná, pokorná a přespříliš korektní oživení bez velkých výkyvů, akčních scén i rezolutních důvodů pro prošustrování tolika milionů (příště ať nechají Luthora běsnit na poušti - bude to levnější) mě sice nenudilo, ale zároveň ani na jednu jedinou sekundu nepřitáhlo. Paradoxně se směje Brett Ratner, protože i když mu intelektuální část publika spílá, v jeho osobní historii už díky X3 navždy zůstane víc peněz i čiré filmové zábavy. Superman je možná v rámci možností pěkný film - konzistentní, táhlý, místy příjemně nasládlý, i dobře zahraný. Jednorozměrnost Supermana samotného a idealismus okolo něj se však pouze zvýraznily a podkopaly Singerově sladkobolné romantice nohy. Pouze příjemný film s malátným dopadem, nic víc. (14.07.2006)

Nejvíc oceňuju, jak se Singer drží zpátky, aby nevyšel z rámce, zůstal klasický, neudělal ze Supermana nic fajnovějšího a modernějšího, nic překvapivějšího ani složitějšího, než to má být. Naivní pohádka, u které se člověk nesmí na nic ptát, nic domýšlet, a jen všechno chápat jako tu nejprovařenější, nejprostší symboliku, smrtelně zranitelnou každým pronikavějším a odvážnějším pohledem - ale když na tu hru přistoupíte, dostane se vám čiré nostalgické rekonstrukce naivního vidění světa, které je dnes už pryč, stejně zakonzervované v jiném čase, nemístné a nedosažitelné jako ruměnce na tvářích husopasek a stejně půvabné pro ty, kdo chápou, že kdysi to všechno, rodina, padoušství i spasitelství, býval něčí sen, důvod k fantastickému a horečnatému vzhlížení. Tenhle film je klidná a rozmyšlená pocta zašlým časům, která dokázala ukázněně potlačit, že pochází a vztahuje se už odjinud, ze světa jinak uspořádaných tužeb i možností. Takhle nějak by asi měl vypadat nesebestředný hold. (19.11.2014)

Jde o film, který je třeba docenit zvlášť po letech. A s vědomím toho, jak Muž z oceli začal o dekádu později obrušovat dno a zmizelo jakékoliv povědomí o tom, jak se dá téhle naivní látky uchopit. Singer před deseti lety našel způsob - tehdy nejdražší film všech dob je fetišisticky zbožným splněným snem malého dítěte, které na Supermana vzhlíží jako na Ježíška - nebo klidně jako na Ježíše. Film plný pozitivní atmosféry, kteří z kořenů minulosti hledí s nadějí dopředu. V hyper-post-ironické době, kdy se nesmí brát nic vážně, je tenhle film nesmírným úkazem. A to jsem pominul, jak skvěle vypadá, zní a jak skvěle je zahraný. Začínám si skoro myslet, že jde o nejlepší komiksový film, co jsem viděl. (09.12.2009)