Superman sa vracia

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)

Už tu byl Superman a jeho další ať už úspěšní či méně úspěšní díly. Potom se objevil seriál s Ch. Reevem a nakonec ještě jeden seriál Smallville který zas tak úspěšný nebyl. Tenhle podle mě naprosto zbytečný film je jeden z nejlepších filmů o Supermanovi co jsem viděl. Velmi dobrý film až na konec, který je natahovací až to není hezký. Podle mě měli nechat Supermana pod drnem ale je to americký film tak proč umírat když tu může být dalších pár dílů. I když Brandon Routh už se ohradil nad tim, že by chtěl točit další filmy se Supermanem tak snad už se nic neobjeví. Jinak akční scény jsou výborné. Ať už pád koule z mrakodrapu patřící k Daily Planet nebo vystřelení do Supermanova oka. (06.08.2006)

No tak podle mě Bryan Singer nakonec dokázal natočit nějlepší komiksovou adaptaci supermana, ale nelze nevidět, že to neni , až tak moc bombastický, jak se všude propagovalo. Největší škoda je, že Superman se vrací je tak trošku nevyváženej, Singer hned ze začátku servíruje jednu giganticku akci za druhou, podpořenou skvělými triky, na tom by sice nebylo nic špatnýho, jenže on všechny podobný pompezní scény vyplýtvá během 40 minut a dál už film jen tak stagnuje a bohužel se nekoná ani žádná gradace na konci, pořád to pluje po stejný průměrný vlně, což je ohromná škoda, protože Singer určitě umí víc, jak ukázal na začátku. Samozřejmě, že ten závěr je pojatej velkolepě a neni až zas tak špatnej, ale v porovnání s ultra nabouchanou scénou s letadlem to působí jako chudej příbuznej. Ale i tak to pořád vysoko nad průměrem drží herci a skvělá supermanovská hudba od Johna Williamse, ta sice vypadá skoro totožně jako ve starších dílech, ale teď mi připadala fakt úžasná, i když nebyla zrovna moc pestrá a doplněný to je další svižnou hudbou. Co se týká herců, tak s těmi jsem naprosoto spokojenej, Brandon Routh nechává vzpomenout svým zjevem na Reeva a se svojí rolí se i herecky vypořádel dost dobře, Kate Bosworth je zase jako Lois Leinová velice příjemná a Marsden nevadící, ale mě stejně nejvíc ohromil Kevin Spacey, ten byl fakt božskej, uměl ve všch scénách, ve kterých se objevil totálně strhnout pozornost na sebe, prostě naprosto nejlepší Lex Luthor, v klidu strčil do kapsy i Gena Hackmana z prvnho dílu. Jedinej kdo mi ve filmu moc nesedel byl ten malej superprcek, ten byl fakt strašnej a doufám, že si tim Singer neudělal cestičku pro další díl, kde bude Superman dělat taťku, to by byla asi nejhorší věc, co by se mohla stát. Ale nakonec u mě přece jenom převažuje spokojenost, i když by to sneslo zkrácení, useknout tak posledních 10-15 minut, který úplně bijou do očí tim jak jsou zbytečný, by rozhodně neuškodilo, možná v nich je pokus o navození dojmu, že se bude konat pokračování, ale to už si myslim bylo těch 10 - 15 minut zpátky taky a tam by podle mě byl mnohem lepší čas na zakončení, timhle se to akorát zbytečně prodloužilo scénami, který nikoho nezajímaj (27.07.2006)

K vracejícímu se Supermanovi jsem přistupovala naprosto neutrálně. Z jedné strany komiksové filmy moc nemusím, z druhé strany jméno Bryana Singera je zárukou jistých kvalit a navíc původní "Supi" mě moc nenadchl, takže bylo co remakovat a co vylepšovat. No a výsledek? Stejně neutrální, jako moje očekávání... Brandou Routh byl naprosto skvělou volbou, ten se jako Superman snad narodil, je přímo k sežrání a navíc i umí hrát ;-) Stejně tak zbytek ansámblu - Lois, Lex atd. nemá chybu. Tak jednoho superhrdinu máme, ale proč je superhrdinkou i Lois? Po několika nárazech do trupu a přeletění letadla napříč v rychlosti nutné k překonání zemské přitažlivosti a ona se za chvíli bez jediného šrámu postaví... Přímý zásah do hlavy několik desítek centimetrů tlustými kovovými dveřmi a po pár minutách jako rybička skáče do vody a potápí se metry hluboko... Podobných nesmyslů (a že jich tu je) bych si asi nevšimla, kdybych se nenudila, jenže to se bohužel dělo. Prvních 40 minut bylo OK, ale poslední půlhodinku už jsem docela trpěla. Sice jsem z jedné strany žasla nad krásnou kamerou, skvělými triky a výpravou a z druhé strany kroutila hlavou nad tunou klišé a logických blbostí. Takže souboj 1978 vs. 2006 je z mého pohledu nerozhodný, znova se asi nepodívám ani na jeden z nich. (22.12.2006)