Samurai 3

Třetí díl série. Tak tohle je vážně bomba. Akční stránka ustoupila úplně do pozadí. Takezo touží farmařit, ale pořád se musí vyrovnávat se svou minulostí. Konečně se vyřeší jeho vztah k oběma fatálním ženám jeho života Otsu a Akemi. A konečně se musí setkat se svou životní Nemesis šermířem Sasakim Kojirem. Film je plný emocí a oproti předchozím dílům nechybí ani humor, o který se stará postava koňského handlíře, který se na čas připojí k Takezovi. Co se soubojů týče, tak v padesátých letech se o nějaké choreografii nedalo vůbec mluvit a souboje se nejvíce podobají zápasům kenda. Ale za závěrečný souboj mezi Takezem a Kojirem při západu slunce by se nemusel stydět ani mistr Leone. Něco tak napínavého jsem dlouho neviděl. (02.01.2006)

,,SÍLA NESTAČÍ K TOMU, ABY SE MUŽ STAL OPRAVDOVÝM SAMURAJEM. KROMĚ SÍLY MUSÍ MÍT TAKÉ ČISTÉ SRDCE“..... /// Třetí díl bych řek, že je nejvýpravnější. Hudba jako ze Sedmi statečnejch (vím vole, jako pro srovnání… když napíšu ,,jako z Pyšný princezny“, tak to nikdo nepochopí….) a příběh je dostatečně ,,přijatelnej“ i pro západní civilizaci. Neopětovaná láska má pokračování (ty ženský, čert aby se v nich vyznal, natož samuraj…) a zase mě (lehce) štve, ta romanticko-dramatická část. Tož taková byla (zřejmě) doba (filmová). Ale to finále…. kurva dobrý! Plný Mifuneho charisma, se soubojem důstojným k ukončení CESTY SAMURAJE. Trilogie, ze který s postupem času vylejzá pár chybiček. Nicméně já, osoba dávající přednost normálním filmům před těma artovejma…. prostě líbilo se mi to! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žádnou z knih o skutečném Miyamoto Musashimovi, které napsal Eiji Yoshikawa jsem nečetl. 2.) Zjistím, co se stalo 13.dubna 1612. 3.) Thx za titule ,,Martin Tirala“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (12.03.2013)

Presne ten koniec aký tento trológia potrebovala. Mijamoto Musaši už od začiatku pôsobí ako vyrovnaní človek. Človek, ktorý našiel svoj vnútorní pokoj a ktorý skutočne pochopil umeniu meča. Všetky životné križovatky, ktorými sme boli svedkami v predchádzajúcich dvoch dieloch prichádzajú k svojmu koncu. Veľa osudov sa uzatvorilo a niektoré konečne nabrali ten správny smer. Mijamoto konečne priznal svoje city, má učedníka, objavil krásu farmárčenia a stretol sa z najväčším súperom na poli meča. Inagaki je skutočný majster. Film má krásne tempo, je zrozumiteľný aj pre západného diváka a Mifune vo svojej kreácií podáva veľmi sugestívny výkon. Výtky zostávajú rovnaké ako v prípade prvého a druhého dielu, ale ako celok je to veľmi funkčný životopisný film, s veľmi silnými skrytými významami a pôsobivými akčnými scenámi. Je veľká škoda, že čo sa týka technickej stránky, zub času sa na nej podpísal viacej ako by bolo milé. Ale príbeh a myšlienková hodnota, je rovnako silná, ako bola - a to len predpokladám - kedysi. Skvelá trilógia a skvelý Mifune. (15.01.2012)

O trochu lepší než předchozí dva díly, a docela by to mohlo fungovat jako samostatný film. Jenže to by nesměl být Sasaki Kodziro tak trestuhodně upozaděn. Jeho vzestup by mohl tvořit protiklad k Musašimu jako rolníkovi. Jenže on je tady vedlejší postava, to hlavní je láska a rivalita Ocu a Akemi. A tak i do třetice posloucháme milostné výlevy a vzdechy. (19.12.2015)

Tak predsa len ma jeden diel zaujal ešte o čosi viac, i keď už som v to príliš nedúfal. Musaši Mijamoto sa mení, ako aj jeho filozofia života, ale tento prerod mi ešte v druhom dieli mierne povedané vadil. Prišlo mi to mechanické a také uťahané z riadkov scenáristu. Ale čo ja viem o dávnych legendách, o tom, že pri romantike netreba nič, ani francuzák. O tom, čo je to prehnaná samurajská česť, expresívnosť emócii a k tomu patričná tá tvrdohlavosť. Ale i Mifuneho čiernobiele filmy (vari všetky čo som doposiaľ videl) sú niekde inde a ten pre nás, inak nezlúčiteľný koktejl vlastností a spôsobu vyjadrovania je v nich magickejší. Inagakiho trilógia je takým skôr prerozprávaním dávnych mytológií tradičnou štruktúrou, mierne predvídateľného finišu, ale stále s dostatočným odstupom. (31.05.2016)