Samuraj - Musaši Mijamoto: Bitva u Ičidžódži
Zoku Mijamoto Musaši: Ičidžódži no kettó
Master Swordsman: Duel at Ichijoji
Samurai 2: Duel at Ichijoji Temple
Obsahy(1)
Takezo už ako samuraj, pod novým menom Miamoto Musashi, putuje po Japonsku, stretáva sa v súbojoch s tými najlepšími samurajmi a stále zostáva neporazený. Všade ho už poznajú ako toho najmocnejšieho samuraja v celom Japonsku. Musashi sa vracia do Kyota, aby vyzval na súboj majstra tamojšej najprestížnejšej samurajskej školy. Takeza si všimne velmi schopný, ambiciózny samuraj Sasaki Kojiro, ktorý v Musashim vidí svoju životnú výzvu a jeho jediným cieľom sa stáva vyzvať a poraziť Musashiho v zájomnom súboji.
Sasaki Kojiro je podobne ako Miamoto musashi, skutočná historická postava a je ústredným motívom vo filme Kojiro (1967, réžia Hiroshi Inagaki ). (kitano)
(viac)Videá (1)
Recenzie (38)
V druhém dílu Inagakiho epické trilogie o nejslavnějším samuraji, potkáváme Musasho v Kyótu, kde vyzval na souboj mistra Yoshiokovy školy Seijuro Yoshioku. Avšak tento slavný souboj, kterým vyvrcholí celý film je ztvárněn ve velmi špatně nasvícených venkovních scénách a to je důvod proč film hodnotím hůře než předchozí díl. Je možné, že Inagaki z etických důvodů zřejmě nechtěl souboj ukázat přímo, ale pohled na tmavou obrazovku, kde se na tmavém pozadí míhají tmavé stíny je spíš výrazem filmového diletantství, než možného osobního pacifismu. Přes tento nedostatek se stále jedná o velmi dobrý film poplatný však předválečným estetickým normám. Divák si musí zvyknout na poměrně pomalé tempo vyprávění, akce, na kterou je dnes zvyklý, ustupuje do pozadí, předost mají silná citová pohnutí explicitně vyjádřená příslušnými gesty a dialogy jednajících osob. Mimo osoby Otsu, Akemi a Matahachiho, známé z předchozího dílu, se zde setkáváme s Musashiho osudovým soupeřem Kojiro Sasakim (poněkud prkenný Kóji Tsuruta) a kurtizánou Yoshino (Michiyo Kogure), která ač žena, našemu hrdinovi udělí několik rad na jeho cestě k dokonalému bushi. ()
Oproti předchozímu dílu je tento Musaši Mijamoto o něco záživnější. Technické zpracování sice dnes působí stejně archaicky jako u prvního filmu, na druhou stranu druhá epizoda alespoň nabízí něco víc ze samurajské filosofie a i nějaké ty souboje. Jinak však nelze Musašiho srovnávat s obdobnými filmy s T. Mifunem od Kurosawy té doby. Ty totiž nestárnou a ve srovnání s tímto se jedná o velice oduševnělá díla. V Musaši Mijamoto filmařské umění nehledejte, obstojí jen jako solidní popis něčího životního příběhu, víc nic. ()
Utahané, a přesto dobré. Sošné, ploché, a přesto životné. Oč více skřípající režie, o to lepší Mifune a podpůrní spoluherci. Ještěže jsou časy takovéhle filmařiny pryč. Žel, pryč jsou i ti herci. Doslovný přepis románu, minimální zjednodušení, romantika, přímočarost, Musaši je v této fázi už velikán. P.S. s pohrdnutím režií to myslím vážně - režie neznamená jen zvládnout choreografii soubojů... P.P.S. tenhle díl mi narozdíl od jedničky nepřipadal tolik jako Vávrovy husitské epopeje, ale nevímproč jako Hrátky s čertem - rozvernou notou a malovaným pozadím místo exteriérů. Vlastně nechyběl ani otec scholastik. ()
Souhlasím s komentářem kolegy DaViD´82, je to rozhodně lepší než jednička, ale zas nijak zvlášť. Všimla jsem si v komentářích, že to někteří srovnávají s jirásko-vávrovskou trilogií, ale já bych to spíše připodobnila k Sienkiewiczovým Křižákům (taky občas prima souboj, jinak příšerná nuda a láska bez jakéhokoli jiskření mezi hrdiny). Taky nechápu, co na Takezovi všechny ty ženský vidí (jelikož dávám přednost středoevropanům s velkýma očima, lhostejno jaké barvy a se širokým úsměvem, již srší vtipem a inteligencí, je to samozřejmě pochopitelné). Souboj v rýžových polích byl prima, vlastně i taková ukázka taktiky, inu dobrá, přece jen by se ty podobnosti s Vávrovými husity daly najít, první díl byl Jan Žižka (ani ne ideologicky, kde se mi z Vávrových líbil akorát Jan Hus a v tomto nějak žádnou ideologii nevidím, ale spíše úrovní), tenhle ještě uvidíme, jestli to bude odpovídat zmiňovanému Janu Husovi (z Vávrovy trilogie ho považuji za nejzdařilejší, i když jsem v něj v 9 letech měla solidní trauma) nebo spíše Proti všem. Zřejmě tvůrci (a já se jim nedivím) nepočítali s tím, že by se Takezův příběh někdo mně podobný (s naprostou neznalostí japonského prostředí a zvyklostí) rozhodl sledovat, ale i přes pocit, který ve mně série zatím vyvolává (totiž, že, když by se měli situaci více věnovat, utnou ji a když by měli jít rychle pryč, tak se v tom patlají a prodlužují to, což je má výhrada především k prvnímu dílu),druhá část se mi už celkem zamlouvala (65%). ()
Lepší než první část, ne však o moc. Po skvostném úvodu je třeba zatnout zuby a přežít střední pasáž, finále je naštěstí opět zdařilé. Překvapivě málo to stojí na Mifunem a jeho charismatu. Navíc exteriéry tu oproti jedničce mnohem více supluje studiový papundekl, což sice není zápor, ale zarazí to. ()
Reklama