Imawa no kuni no Alice

Hrdinové potřebují tragédie. Eintopf², který vykrádá v podstatě vše, co kdy vzniklo na poli žánrových filmů, mangy, videoher, komiksů, klasických děl, geek kultury... Všeho, všude, ve všem. Již pouze na půdě úvodní epizody bezpečně rozpoznáte Personu, Danganronpu, Kostku, samozřejmě Alenku, Project Zero, 28 dní poté, pub kvízy, Saw, Takešiho hrad, Jumanji, fenomén únikovek, Hru, Battle Royale, Hunger Games a dobře sedmdesát dalších předobrazů. Opakuji, to je čistě v rámci první epizody. Každou scénu se tahá za úplně jinou formální pilku a tak každá epizoda působí, že ji točilo trio režisérů, každý po svém, se svou vizí a na just ostatním. Hlavní hrdina je génius formátu "Sherlock hadr", který si řešení a jakože opodstatnění pro ně tahá ze zadele, což je však v japonských záležitostech standardem. A že se opakovaně problémy (vy)řeší díky deus ex machina obezličce na poslední chvíli? To je zde zdaleka ten nejmenší problém. A přesto, světe div se, to funguje jako soudržný ujetostí propojený svébytný celek, který šlape, je mrtě adrenalinový, svět a jeho pravidla vyvolají touhu dozvědět se více, má to neustále nějaké nápady (ne vždy využité, ale když si to sedne, tak všechna čest), hravě si to pohrává s pravidly žánrů, je to formálně vymazlené, nikdy to nepřešlapuje na místě a postavy postupem času přirostou k srdci čili se dostaví i nemalá emocionální odezva. V jádru je to totiž o teorii her aplikované do nekompromisních situací plných Sofiiných voleb, které musí činit sympatické charaktery ve svůj prospěch na úkor ostatních. Což je echt nosný koncept. Jakkoli bych se to zdráhal komukoli doporučit, tak je tady toho tolik, že si v tom snad každý najde to své, co ho na tom zaujme; i to co ho bude nebývale iritovat. Parametry okamžité kultovky to každopádně splňuje ve všech ohledech. | S1: 4/5 | (13.12.2020)

1. série: Ze začátku se Alice in Borderland jeví jako skvělá pecka, která ale postupem času čím dál víc slábne a nakonec jsem z díla celkem v rozpacích. Motivem jde jednoznačně o snad nejlepší a mi nejbližší geekovskou scifi zábavu, ale zpracováním už tolik ne. Potěší dostatek krve, občas souboj, skoro každý díl jedna hra často připomínající Saw/Kostku, kdy bych se ale vůbec nezlobil, kdyby her bylo více. Nejlepší na seriálu vnímám ale našlapaný cliffhanger, který sice v závěru neodpoví otázku GameMastera, ale neskutečně navnadí na další sérii a doufám, že přijde co nejdříve. Teď ale k mínusům, které víceméně jediné podkopávají sérii nohy, a tím jsou logické díry. Proč loví v lese kance, když mají obchody s jídlem? Jak může člověk sprintem předběhnout valící se natlakovanou vodu z potrubí přes podzemní tunel? Jak může vodivý elektrický kabel nezasáhnout člověka když stojí ve vodě, ve které je kabel? Proč jsou lidi tak flegmatičtí a na pláži si užívají párty, když jim jde o život a většina lidí na zemi zmizela? A takových otázek jsem v seirálu našel desítky, nehledě na to, že hlasité monology hlavní postavy už časem lezou krkem, protože vysvětluje a nahlas říká úplně banální věci, které nemusely být vůbec vyřčeny. Výsledek je taková opatrná 4ka, která má občas fakt bídné kvality a dost logických chyb, ale za výborný nápad, kreativitu a závěr tu čvrtou s přivřeným okem dám. Komentář ke druhé sérii v recenzi pod sérií samotnou. (14.12.2020)

Alice neoslní tím, že by byla bůh ví jak originální. Půjčuje si motivy z řady známých japonských, ale i západních příběhů. Můžete v ní vidět Saw, Mirai Nikki, Death Note nebo The Last of Us a hromady dalších. Nicméně vyniká v tom, jak tyto funkční prvky zvládá namíchat do skvěle vykalibrovaného koktejlu, který se během obou sérií téměř nedopustí žádného výraznějšího zaškobrtnutí. Zvládá postupně gradovat a motivy, které v první sérii pouze naznačí, se v té druhé, údernější a sebevědomější, naplno zúročí. Ať už jde o prokreslení postav včetně záporáků, kteří tu občas mají až Kodžimovský background, jemnou, avšak pro příběh čím dál důležitější romanci, či propracovanost samotných her. Vrcholem her o přežití jsou psychologicky laděné sekvence v druhé sérii, ve kterých je hlavní postavou Čišija. Příjemně tak doplňují ty akčnější s Arisuem a Usagi. Na Alici je vidět i vysoký rozpočet, který do ní Netflix nalil. I když občas kolísá CGI, jinak výbornou vizuální stránku dohání prací s kamerou a propracovaností jednotlivých arén. Alice in Borderland je zkrátka esencí japonských příběhů pro dospívající se správnou dávkou akce, zábavných her, romance, japonské ujetosti i filosofického dumání nad smyslem vlastní existence. Třešničkou na dortu pro některé může být i velmi povedený český dabing. Takže pokud máte předplacený Netflix a rádi sledujete japonskou tvorbu, myslím, že tuhle hru nemůžete prohrát. (15.01.2023)

Neskutočne som si to užila. Také Hunger Games po Japonsky. Má to zaujímavé postavy, adrenalín, brutalitu, vyhrotené emócie, nápad aj tajomstvo. Detské hry v drsnom svete. Každá má svoju obtiažnosť, kategóriu a každá si berie svoju daň. Niekedy až príliš vysokú. Konca som sa trochu bála, lebo som si ho samozrejme vyspoilovala, ale nakoniec to urobili fakt dobre, a to, že som sa bála, že to nebude fungovať, bolo zbytočné. Ja tých Japoncov proste žeriem. (19.05.2024)

Musím velmi pozorně zvážit každé slovo, které napíšu, jelikož je velmi složité hodnotit aniž bych prozradila zápletku a závěr celého seriálu. Proto se velice omlouvám, pokud nebudu úplně konkrétní ve svému popisu. Položím vám otázku - hráli jste někdy karty? Určitě ano. A určitě znáte ten pocit když hrajete proti někomu, koho chcete porazit za každou cenu, ale také někoho, koho z milosti chcete nechat vyhrát. A tak začnete blafovat. Vyložíte všechno co máte a nebo necháte pár karet jednoduše zmizet pod stolem. Nakonec jste přeci oba vítězové. Zabijete dvě mouchy jednou ranou. Ale jaké to je, když vás ke hře vyzve samotný osud?! Hra doslova na život a na smrt. Aniž byste věděli jak k tomu došlo, budete hrát podle pravidel?! Dejme tomu, že máte možnost volby. Můžete buď bojovat nebo se vzdát. Otázka zní, co bojem získáte a co všechno přijdete když se vzdáte. Co se týká Alice in Borderland, první série mě chytla hned zpočátku, už je to dva roky co jsem ji shlédla, jen jsem čekala až vyjde ta druhá. Měla jsem během druhé série smíšené pocity, jelikož se děj oproti první série malinko vymykal kontrole, pocitově jsem byla jednou nahoře a podruhé zase dole. V jednu chvíli mě děj naprosto pohltil a ve druhé zase nepříliš nadchnul. Závěr však vyplivl tak úžasně silnou pointu, že jsem se nezmohla na víc než na obyčejné "aaaawh". V takový konec jsem po pravdě nedoufala, ba ne, ani jsem ho totiž nečekala. Čekala jsem cokoliv, jen ne tohle. A to je přesně to, co tuhle sérii popohnalo ještě mnohem dál dopředu a díky tomu má úspěšně našlápnuto i na třetí sérii. Je tu totiž ještě Joker, že ano. A ten vždycky rád hazarduje. Do té doby však žijme své životy. (27.12.2022)