Rabbits

Jeden statický záběr do místnosti, tři herci s maskou králíka na hlavě situování v miniseriálu, který se tváří jako klasická veselá soup opera, tichá, znepokojující hudba, absurdní (nebo ne?) dialogy, ze kterých si můžete poskládat co chcete, jisté je jen to, že něco je zatraceně špatně, že se děje něco temného (až se to stane, poznáte to), že se něco stalo ten samý den v přístavu (byla u toho Jane), když pršelo, dále to že prší stále, že ten den byla Suzzie někde (ale kde a co tam dělala neřekne) a Jack má tajemství a z nějakého důvodu strach z telefonů a návštěv. Lynch je prostě neuvěřitelně schopný hypnotizér. Nikoho jiného, kdo by natočil tři dospělé lidi hrající si na králíky, plácající nesmysly a skrývající děsivé tajemství, TAK, že z toho jde hrůza neznám. Klobouk dolů. (26.08.2006)

Je to v jednom záběru, nic se tam skoro neděje, má to real-time duch, banální dialogy na sebe nenavazují a celkově je to uplně o ničem. Ale ta hudba, ta atmosféra, ten nápad, ta scéna a jednoduchost to je to, co dělá z tohohle počinu něco mrazivě krásného a inspirativního. Někdo může namítnout, že kdyby to neudělal Lynch, tak se to rázem ocitne v propadlišti filmových dějin a ani pes by to neočuchal. Ale stačí se nechat vést netradičním kouzlem téhle "lynchoviny" a změníte názor :) (13.11.2008)

Tak tohle bylo vážně opravdu „zvláštní“. David Lynch a jeho tvorba mě dokáží vždy doslova „uhranout“ a ještě dlouho uvažuju nad tím, co jsem právě viděl, ale tohle jsem taky ne zcela pobral. Sledovat tři herce v maskách králíků jak vedou opravdu netradiční debatu, která se snad ani nedá pochopit – u čehokoliv podobného bych už dávno chrápal – tak to byl teda odvaz. Doslova jsem se do toho zažral. Mé měřítka hodnocení jsou většinou dost tvrdá, ale tady vážně nevím, jak tohle „veledílo“ ohodnotit. V mnoha podobných případech (no když nad tím uvažuju, tak něco podobného asi moc k vidění není), bych hodil rovnou do odpadu, ale tady jsem si prostě připadal, tak trochu jako blbec, který se nechal strhnout atmosférou, ačkoliv by chápal co se děje kolem…Tentokrát jsi mě Davide vážně dostal a to se mi líbí… (13.02.2014)

Zajace. Úchvatná demonštrácia obsažnosti ticha. Sériou monotónnych výstupov nasnímaných z jediného a meneného miesta sa dostávame do pozície voyerov sledujúcich stojatý život rodiny s ľudskými telami a zajačími hlavami, obývajúcej strohý a neosobne zariadený byt, chladne unifikovanú miestnosť bez identity.......... Snímka pomaly a ticho prestupuje do viacerých obsahových a interpretačných rovín, pôsobí ako mystická satira na populárne sitcomy a zároveň sugestívne evokuje prázdnotu bežného (rodinného) života, vyobrazeného s dávkou depresívnej absurdnosti, odosobnenosti, snovo naboptnanej odcudzenosti......... Atmosféra filmu je priam kafkovská, vynára sa spomienka na Lynchov citát z obdobia debutovej snímky ERASERHEAD: „Jediný človek, ktorého by som bral ako brata, je Franz Kafka." Lynch nie že by zaujímavo balansoval na hrane absurdna a reality, on oba (proti)póly organicky spája, vytvára konzistentnú homogénnu zmes, surreálny svet parafrázujúci a simultánne zaklínajúci ten náš.......... Použité výrazové prostriedky sú introvertné, uzavreté v sebe, do seba. Dlhé statické zábery, riedky strih a jedna jediná pozícia kamery, uťahaný hudobný sprievod so sitcomovým, disonantne nasamplovaným smiechom plaziacmi sa pod pomalou, až statickou naráciou, nesúvislá niť riedkych dialógov a replík postáv poväčšinou temne nonsensového charakteru vytvára silne cyklicky tiesnivé miniuniverzum jednej izby ,akoby zvláštne povedomej miestnosti, klaustrofobickej mory, ktorú síce sledujeme z vzdialenosti, no napriek prvotnej odmeranosti sa nevyhneme jej senzibilnému pôsobeniu, presahujúcemu do hypnotických rovín. (22.07.2013)

Jako velká milovnice Lynchových filmů jsem při sledování Králíků měla pocit, že už si Lynch dělá z diváků legraci (slušně řečeno) – na tohle mu opravdu neskočím. Když jsem králičí rodinku opět spatřila v Inland Empire a pochopila, že to není déja vu, zhrozila jsem se (a oprávněně). V první části filmu jsem byla v očekávání, co se z „toho“ vyvine a pak jsem začala přemýšlet nad tím, jestli to, co králíci pronášejí, má nějaký skrytý význam. Asi v polovině filmu jsem byla natolik otrávená, že jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a přemýšlela nad tím, čím bych se musela sjet, aby mi došlo, o co v tom filmu vlastně jde (pokud tam vůbec o něco jde). Varianta, že by se jednalo o výsměch sitcomům, mi přišla dost prvoplánová – stejně tak i teze, že měl celý snímek vyvolat v divákovi úzkost proto, že se po celou dobu snažil hledat smysl v nesouvislých dialozích. Jestliže bych měla sledovat tento snímek jenom proto, aby mi navodil tu správnou „Lynchovskou“ atmosféru, tak si rovnou pustím Mazací hlavu. Tento film mi přijde opravdu naprosto zbytečný. Jednu hvězdičku dávám za hudbu, protože si Angelo Badalamenti nezaslouží, abych film, ve kterém zazněla jeho hudba, označila za odpad... (10.12.2010)