Pampeliška

Na tomto filmu je zajímavé to, že se tváří hodně upřímně. Také ale podloudnými melodiemi v pozadí utváří určitou dost depresivní náladu, která čerpá sílu snad z každé postavy, ale i z každé scény ve scénáři. Rozhodně si myslím, že to je jeden z nejnáročnějších filmů v rámci amerických dramat, které jsem viděl. Život a svět kolem něj občas umí být krutý. (01.12.2015)

Na tento dnes již zapadlý nezávislý kousek neznámého režiséra Milgarda jsem narazil úplnou náhodou, o to větší překvapení ve mně vzbudil svojí intenzitou. ~ V nekonečných lánech amerického zapadákova odehrávající se příběh, v jehož centru stojí postava dospívajícího Masona, který vyrůstá v dysfunkční rodině. Filmu se daří obnažit lidské slabosti a negativní vlastnosti jednotlivých postav, odhaluje jejich citovou vyprahlost a zároveň křehkost lidské duše (kterou mohou symbolizovat i odlétávající ochmýřené nažky pampelišky na filmovém plakátě). Dandelion nám primárně sděluje, že lidé nežijí spolu, nýbrž vedle sebe. Pojednává o odvaze vyjádřit své city a myšlenky, o odvaze přestat být srabem, o odvaze vymanit se z ubíjejícího stereotypu. Je o síle a jedinečnosti KAŽDÉHO člověka, o síle lásky, o naleznutí svého místa na světě a o (ne)uskutečnění svých snů. O otázce svědomí. ~ Vřele doporučuji, Dandelion je navzdory výše napsanému příjemným, romantickým filmem udržujícím si punc nezávislosti, s povedenými písničkami a skvělými herci (jen mně úplně nesedla teatrálnost projevu Masonova otce v první polovině). Film, z něhož jsem cítil lásku a pokoru. ~ ~ Někdy něco ztratíš a potom to dostaneš zpátky. (23.12.2011)

Málo známý film, ale stojí za to ho vidět. Čekal jsem další nezávislárnu, která mě ničím nezvedne ze židle a nikterak nezapojí do hry mé citové vnímání. A v domnění, že Pampelišku načnu a dorazím na dvakrát, jak už to tak bývá u těchto filmů, jsem se do ní pustil. Jenže já byl v půlce už tak zabraný do příběhu, že by byla strašná škoda rozkouskovat ani ne tak děj, ale mé psychické rozpoložení. Každý snímek, který ode mne chce vyšší hodnocení než průměr, musí mít něco navíc. Pampeliška má díky své délce docela přímočarý vývoj, při nepřečtení obsahu i dramatické zvraty, ale hlavně vyvolá emoce a to je to nejdůležitější. (04.09.2012)

Trochu depresivní snímek. První půlhodinu jsem se docela nudila. Potom se tam něco málo začalo dít, ale stejně mě to moc nezaujalo. Výběr herců byl zajímavý. Hlavně Vincent se mi moc líbil, i když ne tak jako v Aljašce. Ale bohužel musím dát jen 60%. Kdyby se děj držel jen v linii hlavního hrdiny, tak by moje hodnocení bylo určitě lepší. Vadily mi hodně ty věci kolem. A na můj vkus tady bylo málo hudby. Možná proto mě film za celou dobu nedokázal vtáhnout do děje. (08.06.2014)

To najlepšie na Pampeliške je pekná myšlienka, hlavne v kontexte vzťahu otca so synom a matky s dcérou. Osobne mi však nesadlo jej podanie divákovi. Poetická stránka a samotné tempo príbehu ma uspávali a často neskutočne nudili. Emócie, ktoré asi mali prísť neprišli a k hlavným hrdinom aj napriek vyhranenosti niektorých situácií, som si nedokázal nájsť cestu. Na druhú stranu oceňujem smutnú atmosféru a pocit niečoho zlého, čo striehlo na obe smutné postavy ako mačka na myš. Záver mnohé z uvedených negatív mierne napravil, aj keď s tým vlakom by mi tam zapasoval iný koniec, takže trocha prilepšujem. 65/100 (15.06.2015)