Príliš dlhé zásnuby

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)

Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji. (27.09.2006)

Rád počúvam príbehy o večnej nádeji, či už je to ten o pobyte v Shawshanku alebo akýkoľvek iný a na tuto romantickú vojnovú detektívku radosť pozerať, najmä ak nemáte nič proti naturalistickému vojnovému násiliu zaujímavo skĺbenému s príbehom lásky. Scenár vyzerá komplikovane, ale nebojte sa - režisér Jeunet nás pevne drží za ruku. S presným hereckým obsadením, vrátane podporných postavičiek a scénami surovými a krásnymi (zápalky). Škoda, že sa sem nezmestil Ron Perlman (zato Jodie Fosterová si užila). (25.09.2005)

Je až příliš vidět, jak se Jeunet usilovně snaží povznést obsah na úroveň formy. Ovšem nakonec se mu to stejně nepodařilo. Jeunet střídá šedo-černý kamerový filtr (který ještě přidává na syrovosti válečným scénám) s nažloutlým, ale oproti válečným scénám, které bych přirovnal k Ryanovi, na mne romantika vůbec nezapůsobila. Navíc je příběh zbytečně zamotaný a leckdy i nepřehledný. (28.03.2005)

Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte. (29.11.2005)