Velké prádlo
La Grande Lessive (!)
The Big Wash
Réžia:
Jean-Pierre MockyKamera:
Marcel WeissHudba:
François de RoubaixHrajú:
Bourvil, Roland Dubillard, Francis Blanche, Michael Lonsdale, Jean Tissier, René-Jean Chauffard, Alix Mahieux, Karyn Balm, Jean Poiret, Henri Poirier (viac)Obsahy(1)
Středoškolský profesor Armand Saint-Just zjišťuje, že jeho studenti na přednáškách nejsou soustředění. Ukazuje se, že na snížení jejich pozornosti má špatný vliv dlouhodobé sledování televizní obrazovky. Saint-Just se peticemi a přesvědčováním rodičů studentů snaží odlákat je od televize, všechno ale zůstává bez výsledku. Velmi svérázným způsobem bere řešení situace do vlastních rukou...
Komedie VELKÉ PRÁDLO byla natočena v režii Jeana-Pierra Mockyho a jednalo se již o třetí spolupráci režiséra s Bourvilem, stejně jako s dalšími herci. Jízlivě satirická a ztřeštěná komedie, vzniklá na základě Mockyho vlastního scénáře, nepatří sice k nejlepším francouzským veselohrám, nicméně právě Bourvilova účast jí zajistila diváckou pozornost, nemluvě o tom, že téma zhoubného vlivu sledování televize u dětí má dnes ještě větší platnost než v době vzniku filmu před čtyřiceti lety. Film byl natáčen na jaře 1968 v pařížských ulicích, ale především v ateliérech Eclair a Epinay-sur-Seine. Ve francouzských kinech proběhla premiéra 15. listopadu 1968.
(argenson)
Recenzie (15)
Nevšední film, tématem ale aktuální i po více než čtyřiceti letech. Mocky nikdy netočil "normální" filmy, ale zatímco Přátelema kopretiny jsem se horko těžko prokousával, tady jsem se na mnoha místech opravdu bavil. A to nejen díky Bourvilovi, zaujala mě například Alix Mahieux jako potřeštěná paní Delaroque. ()
Tři * za hodně bláznivý a netradičně nekorektně tematicky laděný film a ta čtvrtá je za skvělý původní dabing Filmového studia Barrandov dabing pro ČST Praha 1975, ve kterém září zejména Eduard Cupák, Miroslav Moravec a Oldřich Musil (jehož hlas k nám promlouval například z bezhlavého rytíře Pekoty). Výrazný a výborný hudební podkres. ()
Akční komedie de facto bez akce, kde se superhrdinou stává od pohledu naprostý nýmand aneb typický Mockyho rukopis. Společenská satira, která tentokrát tepe do závislosti na televizi, opět s přemírou nadsázky, která může některým i vadit. Trapné fantozziovské vtípky opět obstarává Francis Blanche a jeho amorální postava, tentokrát zubaře sexuálního predátora, mě zase bavila. Mocky je ve svých komediích možná až příliš konzistentní a některé prvky tak působí i lehce opakujícím se dojmem, zejména třeba postupy policie a navíc se stále stejnou partou herců, ale to je spíš problém diváka, který si nastřelí moc "mockyů" za sebou. Trochu mě tu zklamala lehce nedotažená, byť naznačená romance mezi Karyn Balm a Bourvilem . Případně mohl Karyn na svém zubařském křesle zprznit aspoň Francis Blanche. První Mockyho komediální čtyřka, ale docela silná. ()
"Den bez televize je jako jídlo bez nápojů." :o) Ve své době komedie s lehkým sci-fi prvkem se již proměnila v retro podívanou. V podání nápaditých tvůrců bych si dokázal představit i volný remake, kde by parta protestních záškodníků místo televizních antén ničila wi-fi routery. :D Myšlenka o zhoubném vlivu závislosti na masovém médiu se mi jeví jako nadčasová a zpracování pořád svěží. Atmosféra roku 1968 zde hýří uvolněním s chutí společensky bojovat za své cíle a proti problému (ještě před deziluzí, kterou v nejednom státě následně přinesly zlomové politické události) a připomene v pozadí i okamžiky čekání na první barevné TV vysílání. Jean-Pierre Mocky v plné formě uměl spojit klasickou groteskní komedii s nápaditým absurdním humorem a „intelektuální“ satirou z kruhu vyšších míst. Ty nejlepší komedie pana režiséra mě vždycky dostanou i za opětovných zhlédnutí, mj. poznáním, kolik úžasných nápadů, drobných vtípků nebo slovních narážek jsem dříve nedokázal plně vnímat. Už jen ty absurdní rozdíly přes ulici od baráku k baráku, kde v jednom kvůli poruše topení bojují s neustálým těžkým vedrem, zatímco ve druhém mrznou v zimním oblečení, jsou něco! Nebo série až „sklepáckých“ dialogů s absurdními slovními přestřelkami, sborovými promluvami a živými zpívankami(!) mezi profesory a spol. během akce na střechách, na chodbách, v restauraci... a celkově svižně nabitá kadence humoru a akce, která napíná a baví až do závěrečného vysílání a mě samotného vypuzuje k hlasitému pobavení. Bourvil a Dubillard tvoří náramně sehranou profesorskou dvojku a když se ještě k nim přidají ve vedlejších rolích Lonsdale, Chauffard nebo Poiret, nadšen ze všeho ostatního již časem překusuji i pár trapnějších fórků ze strany F. Blanche, který mi v pár scénách shazuje dojem o nějakých těch 5% dolů. Přesto pro mě znovu ohromný zážitek a sláva Mockymu za tak skvělé, originální a nekorektní komedie, z nichž tuto jsem si s chutí připomněl v den 5. výročí režisérova úmrtí. „Jeden skromný divák je vám vděčný, pane profesore, že se s váma může seznámit...“ [90%] ()
Francie má užasný náměty a dokáže je i dobře zpracovat. Já obdivuji Bourvila v jaký kondici se ve filmu necházel, leckterý mladší kolega by mohl závidět. Místy byl humor nedotažen, třeba Bourvil jak mluvil "zezhora" v tv to vypadalo hrozně komicky, ale nebyl ani detailní záběr natož aby se ta scéna nějak rozvedla. ()
Reklama