Paríž, 13. obvod

Minutá příležitost hned v několika směrech. Les Olympiades usilují o to podat výpověď o současné generaci třicátníků, kteří v životě nemají nic jisté: pracovně, sociálně, ani osobně. Sociální aspekt je zvýrazněný jednak situováním do té části Paříže, kam turista nezavítá, jednak dialogy, které vlastně podtrhávají totéž, co vidíme. Dobrý scénář sociálního filmu se pozná po tom, že problémy skrze dialogy neartikuluje přímo, což tady tak úplně neplatí. Ale nechť, pro snímek tahle rovina není až tak podstatná. Co se týče výpovědi o vztazích a soukromém životě "čerstvě dospělých", jde o lépe zacílenou sondu. Paříž, 13. obvod je v tomto směru poměrně přesným portrétem lidí, kteří nevědí, co přesně chtějí, tápou a hledají. Sex je poměrně neoddiskutovatenou součástí tohohle zápasu, takže dává smysl, že je ho spousta i na plátně. Co ale naprosto marginalizuje snahu tvůrců je romantický a dosti nesmyslný happy end, jemuž nic v předcházejícím ději nenahrává. (22.11.2021)

To mi ale bola romanca! Princ z Konga, čínske marionety a pár belochov sa tvária na Francúzov. A by nebol medzi nimi rozdiel, tak to drbli do čiernobielej farby. To je presne ako keď poslankyňa s IQ vínnej mušky Romana Tabak si dala Instagram do čierno-biela z odôvodnením, že tým bojuje proti rasizmu. Vo Francúzsku evidentne proti rasizmu dávna dobojovali, sú vysoko obohatení, plno inžinierov zo subsaharskej Afriky. Našťastie šikmáči robia čašníkov a belošky kurvy, takže  všetko v poriadku. Aspoň tak som to videl v tomto filme, ktorý ponúka podivnú romantiku zaobalenú do kopy sexu. Princ z Konga nerobí nič len šuká a že všetky rasy, nerobí rozdiely, veď si robí doktorát! A mihla sa aj lesbická láska, takže kvóty splnené. Polohy tiež všetky boli, aj anál asi, takže opičie kiahne zaručené. To je dnešný art stavajúci promiskuitu na piedestál. Len fakt pozor na tie pupáky! (11.06.2022)

Aj keď sa to tvári ako artový film (hlavne tým čiernobielym prevedením), čo väčšinou nebýva môj šálok kávy, tak toto mi celkom zapasovalo. Dynamika tohto filmu bola výborná, a milostný trojuholník Émilie - Camille - Nora to celé potiahol výrazne vpredu. Vizuálne to bolo určite odvážne, miestami dokonca až príliš. Len škoda, že po dialógovej stránke to bolo slabšie a skôr tu prevládali emócie. Pritom si myslím, že tie postavy si mali toľko toho čo povedať... Najviac z celého filmu ma však napokon bavila komunikácia Nory a Amber.  Celkovo čisté 3* (24.10.2022)

„Průzkum ukázal, že největší strach mají lidé z mluvení na veřejnosti. Na druhém místě... je smrt. Dochází vám to? Na pohřbu by většina z nás raději byla v rakvi.” - Nádherný černobílý film o neutěšeném stavu našich duší. Když k tomu přičtu ten vymazlený soundtrack, jsem nadmíru spokojená. (90%) (21.08.2022)

Portrét generace, pro jejíž životy je příznačná nestabilita práce, bydlení, vztahů i identity (fragmentarizované digitálními technologiemi). Portrét světa, v němž ke splynutí dochází jen při sexu. Jinak jej charakterizuje oddělenost, zvýrazněná split screenem nebo četností konverzací na dálku, a kontrastnost, stále zpřítomňovaná i černobílou kamerou. Stejně jako životy postav, neukotvených, nacházejících se stále v pohybu, taky Audiardova milostná paneláková lyrika postrádá pevný bod, okolo něhož by se všechno točilo. Perspektivy se neustále střídají a mikropříběhy začínají nanovo (jako v mnohadílném seriálu), rytmus je nepravidelný, vztahy pomíjivé. Něco stabilnějšího vzniká velmi pomalu, jaksi mimochodem. Jen očekávání, zda nakonec něco vznikne, pozornost po celých sto minut neudrží. Musíte se napojit na hrdiny. Díky skvělým hercům a senzuální kameře, zohledňující víc fotogeničnost lokací než sociální rozměr života v určité části Paříže, to jde poměrně snadno. Závěr, přicházející bez hlubšího prozkoumání mnoha nastíněných témat (např. tíže kulturních tradic a rodinných i osobních traumat), je ale banální, a zpětně se jako takový jeví celý film, který u klišé spjatých s citovým životem mileniálů začíná i končí, aniž by nahlédl za ně. 70% (19.11.2021)