National Theatre Live: Hamlet
Recenzie (32)
Mé první setkání s Hamletem vůbec bylo až příliš velkým soustem pro můj prací unavený mozek. Tři hodiny náročné angličtiny, kdy člověk neví, jestli koukat na české nebo anglické titulky, udělají svoje. Každopádně nemohu tedy srovnávat s jinými interpretacemi, ale tato mě nijak zvlášť neoslovila. Neseděly mi modernistické prvky, kdy se Cumberbatch prochází po jevišti v mikině a teplákách, kdy se tam vyskytuje fotoaparát atd. Nemám to rád a kazilo mi to dojem. Ani většina vtípků mi nepřipadala úplně na místě. Herci dělali, co mohli a samozřejmě největší pozornost poutá Hamlet v podání Cumberbatche. Ale i v jeho performanci jsem našel určité věci, které mi vadily - občas mi přišlo, že zbytečně přehrává. Nicméně obzory jsem si rozšířil a o to šlo zejména. :-) (kino Světozor, orig.) ()
Cumberbatch v divadle je herecký úkaz, pro který se jen těžko hledají slova, takový herecký koncert se prostě musí vidět. Očekávat něco jiného než prvotřídní kvalitu je zbytečné. Každá generace má své velké herce a své adaptace Shakespeara a tohle je Hamlet pro naši generaci, s našimi velkými herci. A nedopadl vůbec špatně, proč by taky měl? Zvlášť oceňuji přehlednou motivaci postav, u téhle hry to mnohdy bývá problém. Body navíc jdou i za humorné vsuvky, které tragédii místy odlehčují, ale takový už je Shakespearův styl a já oceňuji, že se to v téhle hře odrazilo, zářným příkladem budiž epizodka s hrobníkem. Kromě hlavní postavy mi v hlavě nejvíc utkvěl skrz naskrz prohnilý král, výborně podaná Ofélie a batůžkář Horatio, pravděpodobně jediná zcela příčetná postava této hry. ()
Můj život je vlastně strašně jednoduchej, protože jsem nikdy neviděla Hamleta v divadle, takže nemám s čím srovnávat a můžu to považovat za skvělou inscenaci. Mělo to krásnou scénu, kulisy, efekty, hudbu (!!) a božího Benedicta. Nechápu lidi, co tomu vyčítají modernost (od Shakespeara jsme se jako lidstvo trochu někam posunuli, tak proč to nereflektovat?!) a vtipy (na mě ty klasický tragédie stejně vždycky působily trochu komicky). Nesedly mi akorát dvě postavy - což je ale jistě jen můj problém. V prvním dějství mě iritovala Ofélie, asi si jí představuju jako víc křehkou mladou naivku. Ve druhé části ale hrála skvěle. Úplně mimo byl ještě hipsterský Horatio, ale jinak tři hodiny dokonalosti. ()
Myslím, že pro divadelní představení není nic horšího než když na něj zapomenete v tu chvíli, kdy opustíte kinosál (divadlo). Může to být skvělé, může to být špatné, ale vůbec nejhorší je, když je to nijaké. A Hamlet v režii Lyndsey Turner přesně takový je - nijaký. Dekadentní scéna, které dominuje škála barev od modré k zelené s kulisami a narážkami, které odrážejí tu válečnou epochu, tu současnost, tu alžbětinské období, jak se to zrovna hodí, víceméně beze smyslu (že je hamlet postava z každé doby a v každé době se hraje víme i bez toho). Dekadentní snaha šokovat (tričko s Davidem Bowiem, frak s nápisem king, paroží na jídelním stole), humorně se vloudit (aktovka na zádech, vysoké dveře, minihrad) vyznívají jako módní výstřelky, které nejsou ani na okamžik začleněni do celku jako kompaktního díla. Jsou tam jen pro efekt, pro danou situaci, vlastně narušují a nedávají důvod proč, narážky a absurdní humor tříští původní dialogy, aby se k nim nešetrně vzápětí vrátili a potřeli tak všechno. Celou hru, jak její předlohu, tak vizi režisérky. Skákat od jednoho k druhému, nedá vyniknout modernímu zpracování ani síle původního příběhu. Dochází tak k roztříštěnosti. Z mého pohledu byly také vynechány verše, které jsou podle mého pro Hamleta stěžejní, které dokazují, že to není jen ironický hejsek a žvanil, ale domnívám se, že to vynechání je cílené na to, aby zde byl Hamlet postavou ještě rozporuplnější a tudíž (z pohledu režisérky) modernější. Ze hry tak není vůbec patrný Hamletův vztah k Ofélii, takže když se v závěru trpí pro lásku, uniká vám proč (tedy neuniká, protože to notoricky znáte, ale z hlediska téhle adaptace ano). Když už by hra ke konci měla gradovat, tak jen přihlížíte něčemu, co po třech hodinách snad nemůže být ani finále. Ona vůbec druhá půle je nějaký odskok na procházku nebo co. Cumberbatch je skvělý divadelní herec, jak jsme mohli vidět třeba ve Frankensteinovi, a jeho Hamlet je určitě skvělý, jen to vlastně není moc vidět. Vinou režie, výrazných kulis a megalomanské scény s barevnou estetičností a taky toho, jak řekl můj parťák na NT Live - Cumberbatch hraje s každým, kdo šel zrovna kolem, to to vystihuje asi nejvíc - taková road movie, kde Cumberbatch oběhne všechny postavy, s každou poklábosí, aby pak na konci zemřel. Bez čehokoliv co by ty scény nějak pojilo, divadelně, příběhově (týká se výběru replik a návaznosti), emočně. 50% ()
Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz. ()
Reklama