Battle Royale II: Requiem

Podle mého názoru je třeba si první díl užívat s rezervou, ale pokračování Battle Royal II: Requiem je o dost akčnější kousek. Důraz je kladen na řemeslnou zručnost. Proč? Jednak je příběh více než šílený a jednak, kromě trochu jiného základního tématu, nemá druhý díl se svým předchůdcem vlastně nic společného. To, co zde vidíte, jsou spíše dobře zpracované akční scény, které mohou snadno držet krok se scénami ze "Saving Private Ryan", ale které jsou více než přehnaně násilné. Když jsou děti roztrhány, zastřeleny nebo jinak zabity, nezbývá než kroutit hlavou a doufat, že film brzy skončí. Kritika školských systémů, která je znovu přebírána, je tak směšná, že se jí dalo předejít. Vinu ale nelze svalit pouze na autory. Za prvé hlavní muž a režisér Kinji Fukasaku zemřel krátce po dokončení prvního dílu, a za druhé první díl vznikl podle knihy Koushun Takami. Nejvíc směšný byl sadistický učitel, který jen zřídka mohl vypadat hloupěji. Jeho úspěch je jen korunován jeho více než hloupým skonem. Pro mě je pokračování BR satirou prvního dílu, proto jen lepší průměr. 3/5 (28.08.2024)

Na rozdíl od prvního dílu, jehož strhující děj diváka napíná od začátku do konce i při několikátém zhlédnutí, tomuhle filmu dost brzy spadne řetěz a překlene se jen v solidně natočený akční blábol, jehož vyústění vás naprosto nebude zajímat. Herci neskutečně přehrávají, vedou prázdné monology plné patosu a k jejich postavám si divák nevybuduje vůbec žádný vztah. Akce je tu sice požehnaně, ale oproti prvnímu Battle Royale je daleko méně dynamická, a co hůř, není vůbec nápaditá a estetická. Ve stěžejních scénách se navíc tvůrci nechali trochu moc inspirovat filmy Zachraňte vojína Ryana a Buch Cassidy a Sundance Kid, to opisování klasických scén je do očí bijící a skoro připomíná parodii. Jako pokračování dnes již kultovní japonské vyvražďovačky je BR2 úplný krok vedle a špatně splácaný paskvil, jako samostatný film je to jen akční blbina s rádoby politickým přesahem. Zklamání. (20.06.2019)

Po akční stránce to na mě nezabralo - akce je až příliš a chvílemi naopak zcela ustoupí nekonečným (byť často ne úplně špatným) dialogům. Zběsile nahuštěné vizuální orgie mě dnes už příliš nevytrhnou a v důsledku toho všeho člověk poněkud otupí (stopáž přece jen není krátká). Po obsahové stránce zůstávám poněkud dezorientován, ale asi by to zasloužilo ještě jeden pokus (do kterého se mi však příliš nechce), možná by hvězda přibyla. Co ovšem nemohu prominout, je nekonečné omílání scény (tolik populární v BR1) s explodujícími obojky, která se tím stává sebeparodickou a vykastrovanou.. (12.01.2008)

Po prvnim dilu jsem cosi cekal a to byla fatalita jako dat masinfirovi ridit repuliku. Podobnou smesku "ynteligentnich" dialogu o zivotnich hodnotach, rodicich, nesmrtelnosti aby opravdu clovek pohledal, kdyz k tomu pridate jeste spoustu leticich kulek a lacinych vybuchu dostanete vysledek, za ktery by se nemusel stydet ani UWE.... (24.05.2005)

Kenči Fukasaku stvořil v roce 2000 nesmrtelnou klasiku, která vyráží dech a ve mě zanechala nezapomenutelné vzpomínky jako málokterý film. V tomto filmu se k ději vrátil, ale bohužel hned po prvním natáčecím dni zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn Kenta. Syn sice není jako otec a samotného by mě zajímalo, co by vzniklo, kdyby Kenči žil. Připadalo mi, že vraždění dětí dětmi nefunguje tak skvěle jako v prvním díle. Působilo to na mě jako tuctový akční film, který 1. dílu možná trochu kazí jméno. Co se týká mého hodnocení, tak tento snímek považuji za čistý průměr, ale pamatovat si ho budu dlouho, protože tyto díla mohou napadnout natočit jen šikmooké pány v dalekém Japonsku. (29.08.2008)