I na kovbojky občas padne smutek

Mýtus o tzv. nezfilmovatelných knihách je hloupý. Ve skutečnosti jde zfilmovat cokoliv - od manuálu k pračce po telefonní seznam. Zásadní otázkou ovšem je, JAK je literární předloha zfilmována. Způsob, který zvolil u Kovbojek Gus Van Sant je jedním z nejméně šťastných. On, jakožto režisér a scénárista v jedné osobě, totiž neudělal nic jiného, než že původní poměrně komplikovaný (a šílený) Robbinsův román přepracoval do nesmyslně zjednodušeného (a šíleného) filmu. Čímž původní látku zničil. Z Robbinsových sžíravých komentářů a sarkastických úvah zbylo pár nesouvislých vět, z příběhu, skládajícího se v knize z mnoha časoprostorových úrovní, zbylo několik okleštěných a dohromady smysl nedávajích výjevů. A z románových postav zůstaly naprosto ploché karikatury, bez jakéhokoliv psychologického, historického a vůbec kontextuálního prokreslení a ukotvení - nemluvě o tom, že byla vypuštěna zásadní figura šíleného psychiatra dr. Robbinse. Atd. Atd. - Zkrátka Gus Van Sant zřejmě vůbec nepochopil v čem tkví kouzlo knihy a povedlo se mu svět obohatit o jednu další velmi rozpačitou adaptaci. (Nicméně kameru to má pěknou a Uma Thurman i John Hurt hrají solidně, to musím přiznat. Abych nebyl za úplného hnidopicha.) (07.12.2006)

Postavy sú všetky do jedného karikatúry. Dialógy sú adaptované štýlom Rozhovor s nepriateľom - ergo, nie sú adaptované vôbec, len prepísané do scenára, takže repliky postáv vyznievajú školovane, umelo a komicky. Akonáhle sa na scéne objaví celá zápletka so zdrogovanými žeriavmi (dáva to aký-taký zmysel v rámci kontextu), idú akékoľvek snahy filmu o serióznosť von oknom... (01.04.2013)

Hravý, vtipný, potrhlý i moudrý a šťavnatě bizarní Tom Robbins dokáže spolehlivě rozkmitat mou bránici a potěšit mou duši. Převést jeho příliš vrstevnatou předlohu a její působivou atmosféru na filmové plátno je asi zatím nad síly filmařských možností a umu. Jednu hvězdičku dávám za pár úsměvných scén a tu druhou za snahu.Tak snad někdy příště, a lépe - třeba u Parfému bláznivého tance;-)? Zda-li to v případě knižních předloh autora formátu Robbinse vůbec jde. (04.12.2015)

Ajajaj. Hůř to snad dopadnout nemohlo. Tom Robbins je můj guru, srdcovka, takže jsem mohl volit mezi shovívavostí k asi jedinému filmovému zpracování jeho knihy nebo být naopak tím kritičtější. Film sám mě ale dotlačil k druhému stanovisku. Robbinsovy ujeté příběhy rozhodně nepatří k těm snadno zfilmovatelným, ale dokážu si představit deset lepších pokusů. Jenže to by se jich musel chopit stejnej magor jako je Robbins sám, pak by mohlo vzniknout něco smysluplného. Ve Van Santově verzi nezbylo z Robbinse skoro nic. Z oslnivých slovních erupcí plných ztřeštěnosti i moudrosti zůstalo ve filmu pár útržků působících v okolní kreativní vyprahlosti nesmyslně a směšně. Nad charaktery postav se režisér moc nezamýšlel, takže třeba ze skvělého Číňáka vznikla trestuhodně okleštěná komická figurka. A kde zůstal sex, kterého je v Robbinsovi tolik a je podávaný s explicitností i poezií, nad kterou se tají dech? Byl jsem na ten film hodně zvědavý a přitom jsem nečekal zázraky. Ale tohle je opravdu hodně nepovedená práce. Jako návnada ke vstupu do Robbinsova literárního světa zcela nevhodné. (29.05.2010)

I bez těch bizardně velkých palců hlavní hrdinky, by to byl špatný snímek. Takhle to byl špatný bizardní snímek. Uma nám všem ukázala, že velké palce jsou nejen dobré ke stopování, ale i ke krácení dlouhých chvil mezi stopováními. Pokud jsem film sledoval (i když to bylo těžké) dobře, nic víc tam nebylo. (09.03.2010)