Osudové stretnutie

na to že mladý "jamal" tu hral svoju prvú rolu a nikdy dovtedy nebol hercom, fantasticky sekundoval Sean Connerymu. Výrazy tváre, ktoré povedali viac ako scenár a fakt, že pozeráme na film z roku 2000, keď ešte ani elektrika nebyua a kerá byua aj tá trásla, to bylo mimoriadne pekne nastrihané a atmosfericky dotiahnuté do filmovej balady bez vysokého rozpočtu. O 5 rokov si strihol film Couch Cartra ale tento bol prvý,. Jasne že mudrlant chrobák truhlík POMO napíše, že to tu už bolo, áno, bolo, ale tu to bolo prvý raz a ostatné filmy pajcovali look deja , výbornej soulovej muziky a atmosféry Bronxu . Dojem ostáva dlho potom, nevymaže sa vám z hlavy ani po rokoch. to je rozhodne viac, než u väčšiny iných filmov. (01.11.2017)

"Dnes začíname čítať román, ktorý ponúka dosť - od autora, ktorý mohol ponúknuť oveľa viac." DOBRÝ WILL HUNTING 2? Možno, len s horším scenárom a viac znudenými hercami, v čele s unaveným Connerym. Odporúčať snímku môžeme tým, ktorí by sa radi živili písaním, pričom na konci sa mihne jeden slávny mladý herec... ale stále to akosi nestačí, toho willhuntingského povznášajúceho pocitu je málo. (19.12.2004)

"Rodinu netvoří vždy jen příbuzenstvo, ale někdy do ní mohou patřit i lidé, které si najdeme, nebo kteří si najdou nás." To je svatá pravda. Škoda jen, když musíme tyto lidi hledat -nebo na ně čekat i tehdy, když na tomto světě naši pokrevní příbuzní, naše skutečná biologická rodina zůstává. Přátelství je krásná věc. Však považte, co může člověku snáze způsobit chvění srdce než zjištění, že tu na tom světě je někdo, kdo ho má bezpodmínečně rád? Je to silné a je to vzácné. Slova jsou nekonečné dobrodružství, spletitá cesta, která se na každém rohu větví. Přestože se zdají být tak přirozená, nastávají chvíle, kdy z nás nevypadávají lehce. A proto jsem se s potěšením díval na tento film, protože byl krásně opravdový, takovým způsobem, jak si to představuju. Třeba mi pomůže chovat se podle toho co už si dávno myslím a co už dávno vím. Slova jsou osvobozující. Ve filmu Dobrý Will Hunting se ptal Robin Williams Mata Damona: "Máš někodo, kdo tě inspiruje?" Až se divím, že lidi, kteří bývají v něčem nejlepší obvykle začínají něčím úplně jiným - mám na mysli osobu Guse Van Santa. "Máš někoho, kdo tě inspiruje?" Chápete důležitost té otázky? Rád bych tenhle komentář nějak výstižně zakončil, ale bohužel, nedostává se mi slov. Přichází mi na mysl ještě jedna věc, kterou bych rád neopomenul: totiž zkusit hodit do prostoru čsfd jiný názor na hlubší myšlenky. Hlubší myšlenky, to je fenomén čsfd. A nejen čsfd, ale i všeho ostaního a všech ostatních, kteří mají co dočinění s filmem. Hlubší myšlenka je slovy dneška ceněný artikl. Je to něco jako zlato pro 21. století. Připadá mi, že jsme uprostřed další zlaté horečky. Současníci, kteří touto horečkou onemocněli ale nehledají zlato. Hledají hlubší myšlenky. Možná Hlubší Myšlenku. Působí chladně, nelítostně, světaznale se vypořádávají s nástrahami každodennosti, máloco (jestli něco) s nimi hne. Probírají se nekončícím množstvím povrchních myšlenek v touze najít Hlubší Myšlenku. Kdybych ale chtěl vyjmenovat jejich motivy, proč tak činí, možná bych onemocněl také. Bůhví čím. Tito lidé by si hlubší myšlenky nevšimli ani tehdy, kdyby se jim s nárazem zavrtala hluboko do řitního otvoru. Tento film ve mě krom příjemného pocitu a několika osobních otázek znovuvyvolal otázkou veřejnou - světe div se - konkrétní. K čemu byla tato změna stránek čsfd? K ničemu. Jaký to mělo smysl? Žádný. Tak proč se tak stalo? Možná v tom někdo najde hlubší myšlenku. (09.02.2011)

Filmy Van Santa maj dost pomalý tempo, který dává prostor pro utváření atmosféry a profilaci postav. Nejvíc mě však baví ty nenápadný drobnosti, často cynickýho, potažmo humornýho rázu, kterejma jsou protkaný jeho snímky. Jako tady např. když Sean Connery sleduje tři různý televize a ve všech běží někdy jinej, jindy stejnej program. Tenhle film se dobře konzumuje, avšak nevyhnul některým klišé a je až moc uhlazenej. 65% (11.12.2018)

Odvar z Dobrého Willa Huntinga. Změnila se barva pleti hlavního hrdiny a forma jeho nadání - tento oproti Willovi ovládá spíše slova nežli čísla. Ne, že by to nebyla zábava, ale člověku znalému předchozího Van Santova filmu na téma mladistvých geniů bude námět připadat natolik povědomý, že se bude cítit trochu trapně i za režiséra. Buď se tu jedná o nezvladatelnou posedlost talentovanými lidmi, anebo o pastvu na vlastním úspěchu. (06.07.2006)