Moje súkromné Idaho

Tak tohle opravdu ne.. Myslela jsem, že to bude skvělé, ale ani zdaleka to nesplnilo má očekávání. Prostě dva prostituti, kteří hledají matku jednoho z nich.. Nic víc, nic míň. A kdyby hlavní hrdina neměl narkolepsii, nebylo by to o ničem a v půlce bych to vypla.. Až na pár detailů se mi to prostě nelíbilo. A to znázornění sexu mělo být co? To byla hrůza, snad nejhorší sex, co jsem kdy viděla :D Líbily se mi snad jen prostřihy do minulosti před Mikeovými záchvaty a hudba.. No a samozřejmě musím vyzvidhnout herecký výkon Rivera Phoenixe, protože on byl skvělý!!! Hodně slabé 3* a to jsem ještě mírná ;) (12.02.2012)

Sice pěkná audiovizuální podívaná, ale jinak ničím nevýrazné, od nikud nikam motající se dílko. Bez smysluplného příběhu se klidně obejdu, ale aspoň by mi ten konkrétní film měl něco dát, probudit ve mně nějakou myšlenku. V Mém soukromém Idahu se tak nestalo. A všechna čest Phoenixovi, ale proč mi během děje přišlo, že se tak zoufale moc snaží svým hereckým projevem přiblížit Jamesi Deanovi? Vedle civilního Reevese to často dost bilo do oči, ale jak říkám... Velký talent, rest in peace! (26.06.2012)

Tenhle film mě uchvátil tím, jak je pojat tak nějak špinavě, ale přitom esteticky zajímavě. A jasně, je to herecký koncert dvou mladých herců, kdy jeden měl to štěstí, aby v kariéře pokračoval, tomu druhému byla zatrhnuta. No, ale mohl si za to trochu sám. River Phoenix tu ale předvádí skvělé vystoupení. (24.02.2016)

Půvabné, dojemné, a neuvěřitelně autentické. Jeden z nejsmutnějších a nejrealističtějších filmů, které jsem kdy viděla. Phoenix a Reeves jsou výborní, mají neuvěřitelnou hereckou chemii mezi sebou. Přesně jsem poznala, že Scottovo 'blbnutí' je jenom póza proti otci a jakmile získá dědictví, hodí všechny včetně Mikea přes palubu. Celý film je o hledání, ale někdy někdo holt hledat nepřestane. Jinak, Rivera Phoenixe je obrovská škoda. - "This road will never end." (12.01.2019)

Vykal. Jo, to je vysledok mimoriadne narocneho fyzikalno -chemickeho procesu zvaneho sranie. Zrovna cestou do prace som videl na ceste hovno. V rannom opare sa z neho este kurilo a ja som ostal v nemom ezoterickom uzase a zmrazeny krasou z tohoto magickeho okamziku. K nebu stupala ta neopisatelna aroma a nadherne odtiene hnedej len hrali na orosenom asfalte. Nieco Vam poviem. V hlave mi vyhraval Vangelis a potom aj Wolfgang Amadeus Mozart a ja som sa musel na chvilu pozastavit a vinou tohoto carokrasneho momentu som si kladol zakladne otazky ludskej metafyziky : Kto som? Odkial a kam idem?  ZaplatRadByti  vsak sused na mna pohotovo zareagoval : "Ty hnupe, co furt cumis do toho hovna"? No a tak som sa musel prebrat z mojich hlbokofilozofickych uvah a ist do prace, aby mi nebola zima /bolo minus 6/ . Vynimocne potlacim v sebe artoveho hnedopicha a na kecy miestnych ynteleguanov a prechytralych tlchub, ktore zase zistili, ktore casti toho vykalu su im sympatickejsie, pripadne menej smrdia - tak na ne seriem. 5 % (22.10.2014)