Réžia:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrajú:
Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Lucie Zedníčková, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Jana Synková, Petr Vacek, Ota Jirák, Jitka Molavcová, Valérie Zawadská (viac)Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (425)
Miluju Jirotkovu předlohu a naprosto zbožňuji film. I když Oldřich Vízner podle popisu knihy nesplňuje Saturninovy fyzické parametry, lepšího sluhu pana Oulického si ani nedovedu představit. Teta Kateřina je naprosto brutální svými příslovými a i to poskakování by se našlo. Petr Vacek jako Milouš s knírkem, Lubomír Lipský je ten nejlepší možný dědeček. Hlavní pár se vyvedl a Milan Lasica to jen dovršil. Bezpochyby jeden z nejlepších filmů devadesátých let. Nestárnoucí komedie. P.S: Jak to sakra skládá ty lehátka? :)) ()
Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník... co k tomu dodat, prostě komedie nejkomediálnější a nejlaskavější. Souhlasím s Radyoem, že kniha je na 100% - já dodávám, že film je tak na 90%, protože především v úvodu trpí rozpočtovými omezeními a zejména práce se světlem dost tahá za oči, ale technika je u děl typu Saturnina věcí vedlejší, prim hraje obsah. A k tomu je třeba také mít drobnou výhradu, a to k nepochopitelnému vystříhání některých scén (jako třeba Saturninova neodolatelná ranní rozcvička na lodi), které byly použity v "seriálu", a které se nenacházejí ani na žádném DVD:P ()
Až na Víznera v ústřední úloze mi přijde obsazení hodně diskutabilní. Což by možná tolik nevadilo, kdyby se alespoň podařilo zachovat ducha předlohy. A v tomto ohledu scénárista totálně zklamal. Celkový dojem nevylepší technické zpracování, které jakoby z chudší televizní inscenace vypadlo. Saturnin není vůbec špatným snímkem, jen je až moc průměrný a své knižní předlohy nehodný. Nic více, nic méně. ()
Jeden z nejlepších českých filmů 90. let, který příjemně pobaví i po několikátém skouknutí. Předlohu jsem četl a myslím, že její autor může být spokojen. Filmové zpracování je více než důstojné. Hodně tomu napomáhají výteční herci, které snad ani režisér nemohl vybrat lépe. Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Jana Synková, Milan Lasica.. všichni svými rolemi doslova žijí!!!!!! ()
Saturnin je jedna z mála knih, která mě baví číst dokola a i přesto, že se snímek snaží předlohu opravdu věrně okopírovat, tak to tak výjimečně nefunguje. Herecké obsazení je výborné, Vízner je dokonalý se všema jeho grimasama a vystupováním, beru vysoko i Lasicu a Havelku jako hlavního hrdinu. Jenže..ono to jednoduše není tak vtipný, jak bych si přál a očekával. Místama je příběh trošku těžkopádný a neplyne, což je škoda. Na obranu filmu si nemyslím, že to mohlo být o moc lepší. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (13)
- Když Jiří (Ondřej Havelka) spadne do tůně a pak se vynoří, nemá levé sklíčko od brýlí. V následujícím záběru se mu ale ve slunci zalesknou obě skla brýlí. (Aknah)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) pojetí své role a její kontakt/kontrast s jeho vlastní povahou komentoval: "Dohodli jsme se s panem režisérem, že budu hrát co nejcivilněji. Jsem s dobou, v níž se film odehrává, spojován díky muzice, kterou zpívám a skutečně jsem do ní velmi ponořen. Řekl bych, že jsem ve vztahu k meziválečné kulutře jako 'zamilovaný badatel'. V okamžiku, kdy obléknu kostým, jse má vnitřní představa o vnějším chování tak jasná, že bych dalším hraním nějaké stylizace takzvaně zdvojoval informaci, a to je vždycky zbytečné a hloupé. V roli Jiřího Oulického jsem v podstatě Ondřejem Havelkou. Já jsem i v civilu plachý a tichý člověk. Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický. Proměním se až ve chvíli, kdy si obléknu frak a popřípadě i stepařské boty. V ten moment do mě vstoupí zvláštní exhibicionismus, který v civilním životě neznám a nemám." (NIRO)
- Závěrečná svatební scéna byla natáčena v kostele sv. Matěje v pražských Dejvicích. (yurasch)
Reklama