Saturnin
Réžia:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrajú:
Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Lucie Zedníčková, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Jana Synková, Petr Vacek, Ota Jirák, Jitka Molavcová, Valérie Zawadská (viac)Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (425)
Knížka je lepší, a to o dost. Převod Jirotkova textu do filmové podoby je však věc ošidná a asi nelze tvrdit, že by se o postižení úžasné atmosféry knihy tvůrci filmu nepokusili... Na druhé straně, někdy na konci osmdesátých let vzniklo na základě knihy divadelní představení, které hrálo (tuším) brněnské Divadlo husa na na provázku, přičemž toto představení, místy s předlohou nakládající i poněkud svérázně, dokládá že převody do jiných uměleckých forem možné jsou. Problém filmového Saturnina je tedy asi v tom, že se k předloze chová příliš pietně a pak také nepochybně i ve slabé režii. S výjimkou Oldřicha Víznera jsou herecké výkony dosti nevýrazné, a to i přes účast velmi dobrých herců. ()
Naprosto příšerné po všech stránkách. Dal jsem tomu po letech šanci, ale opět žádná změna k lepšímu. Film o ničem zůstane filmem o ničem, a nechce se mně věřit, že opěvovaná literární předloha se dočkala tak odpadového zpracování na úrovni dopolední televizní inscenace. Na velké plátno maximálně nevhodné, v televizi se na to stejně nikdo nedívá. Kurva, dávejte v televizi už normální filmy. Kdo se má na to dívat! A platit koncesionářský poplatky za takový vyblitý hnusy nějakých pomatených a rádoby intelektuálních tvůrců. 0% ()
Dal jste snad méně než pět? Setapouch! Sobí hnusec! To nedolovím, nedolovíííím! Výborně přeneseno ze stránek na plátno, casting vážně sedl (když jsem poprvé zahlédl uhrovitého swingaře, očekával jsem krach veškerých nadějí), humor který hladí po duši a občas jí nechá i decentně vystříknout nefalšovaný úsměv. ()
V některých okamžicích vypadá docela televizně, ale bravurní herecké výkony to vynahrazují. Ti, jejichž projev by mohl vypadat jak z tlevizní estrády nás k jejich dobru zklamou. Opravdu velmi povedené, velmi směšné, Zdeněk Jirotka jistě nic nenamítal... SETAPOUCH! SOBÝ HNUSEC! SEŽENE MEMLUJE MÉ! VOJSELUL VDOVY! NEDOLÍM! NEDOLOVÍM! ()
Úsměvný pohled na vnějškovou anglofílii "lepší" české společnosti třicátých let naznačuje směr, kterým by se tato společnost patrně ubírala, kdyby nebylo Mnichova a následných tragických událostí. Na naše elity středních a horních vrstev tehdy bylo opravdu zaděláno. Specifičnost SATURNINA je mj. dána tím, že autor předlohy Zdeněk Jirotka byl při jejich skicování viditelně inspirován suchým anglickým humorem. Televizní iscenace větší část půdorysu románu zachovala, v mnohém však zůstala až příliš poplatná literární předloze i za cenu jistého - ne ovšem závažného - obroušení filmové podoby a limitace televizní řeči. Postavy jsou redukovány - tak je tomu již v Jirotkově předloze - na společenské typy s jednou výjimkou, kterou je právě Saturnin, navenek nejkonvenčněji a "nejuniformněji" pojatý. Těžiště príběhu spočívá v řetězu úspěšně zkomponovaných a zvládnutých gagových situací. Excelentní herecké obsazení svá vyměřená pole pokrývá beze zbytku se šarmem a zřejmým potěšením z námětu i obsahu SATURNINA. Zcela neobvyklou úložku tu hraje - v saturninovské retrospektivě - Jitka Molavcová; i ona si počíná s úplným zdarem. Dá se říci, že se Věrčákovu týmu podařilo vytvořit nadprůměrné dílo, jehož nadčasovost je budována ze stejných základů jako literární předloha. Její součástí jsou i nedokonalosti, které již byly popsány; nejenže neubližují, v některých ohledech dokonce nezaměnitelně a působivě spolucharakterizují. Dobu, v níž se dílo odehrává, i čas, který si pro adaptaci vybrala naše dnes už vlastně také minulost počátku předposledního desetiletí minulého století, tu splynuly v harmonickém, duši i srdce těšícím utěšeném celku. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (13)
- Závěrečná svatební scéna byla natáčena v kostele sv. Matěje v pražských Dejvicích. (yurasch)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) pojetí své role a její kontakt/kontrast s jeho vlastní povahou komentoval: "Dohodli jsme se s panem režisérem, že budu hrát co nejcivilněji. Jsem s dobou, v níž se film odehrává, spojován díky muzice, kterou zpívám a skutečně jsem do ní velmi ponořen. Řekl bych, že jsem ve vztahu k meziválečné kulutře jako 'zamilovaný badatel'. V okamžiku, kdy obléknu kostým, jse má vnitřní představa o vnějším chování tak jasná, že bych dalším hraním nějaké stylizace takzvaně zdvojoval informaci, a to je vždycky zbytečné a hloupé. V roli Jiřího Oulického jsem v podstatě Ondřejem Havelkou. Já jsem i v civilu plachý a tichý člověk. Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický. Proměním se až ve chvíli, kdy si obléknu frak a popřípadě i stepařské boty. V ten moment do mě vstoupí zvláštní exhibicionismus, který v civilním životě neznám a nemám." (NIRO)
- Ve filmu Ondřej Havelka zmíní své civilní jméno. V lese na houbách pronese následující větu: „Například kolega Patočka od nás z banky jednou našel v listnatém lese Čirůvku havelku.“ (consuela1)
Súvisiace novinky
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (viac)
Reklama