Krutosť a láska

Syrová a drsná doba to byla a takový je i tento film. Bylo by ale mylné si myslet, že je přeplněný brutálními scénami a krutostmi a každý, kdo to od něj bude čekat se zklame. Syrovost a drsnost je tu někde jinde, v lidech. Nechovají se však jako namakaní drsoni v akčňácích, ale spíš jako dravé šelmy, jako hladoví lvi v aréně. Jde tu o boj o život a o přežití, o to se mít co nejlíp a dokud to jde, tak si nacpat břicho k prasknutí. A když už nic nezbylo, tak co, jinde se zase budeme mít dobře. Jde tu taky o přístup k životu, kde hlavní slovo má Bůh a různá znamení. Kde pozemský život je jen přechodná stanice mezi ničím a rájem, a nebo naopak peklem. Kde nikdo není bez chyby, kde čestné slovo neznamená vůbec nic. Kde člověk daleko nedojde, pokud nemá oči i na prdeli a pokud možno nůž tamtéž. Kde obyčejní lidé jsou jen posluhovači a nástroje těch mocných a bohatých a obdařených "šlechetným" původem. Pravda, pár výhrad bych ale měl. Převážně se však týkají té vědecké části scénáře, kdy má mladý Arnolfini už v roce 1501 plnou pusu DaVinciho (1452-1516) a na základě jeho studií vytváří tank ze dřeva s jakousi výsuvnou plošinou. Kdyby na tom dělal pár let, tak neřeknu, ale jeden den i se stavbou, kterou navíc provedli jeho vojáci, to je trochu moc. Jinak Rutger je jako zhýralej a pohádkou moci posedlej žoldák ideální. Ty jeho světlý oči se přesně hodí k typu bojovníka, jakýho hraje. Myslím, že Maso a krev (mám raději alternativní název Růže a meč) je jeden z nejlepších představitelů pseudohistorickýho filmu vůbec. Atmosféra středověku, jak si ji představuju, se povedla dokonale. (02.09.2006)

Verhoeven opět po svém, středověk se v jeho podání nemusí striktně držet historických reálií, nemusí být ani zasazen do žádné familiární události, Paul Verhoeven prostě vezme pár postaviček a vykreslí dobu na jejich činech, uvažování a životní situaci, v které se nachází. Dá se říct, že tento popis zní dost intelektuálně, ale opak je /téměř/ pravdou. V Masu a krvi se rabuje, zabíjí, žere a samozřejmě sexuje... Násilně. Charakterům jde jen o základní potřeby, na první pohled se zdají jednorozměrné, čímž do všeho jakoby krásně zapadají, ale o to víc později potěší, když se vyplaví na povrch jejích další stránka - záporák si u nás získá sympatie, nevinná panna se ukáže býti manipulativní děvkou atd. Osobně mi vadila nizší míra zábavnosti, či nějaké dramatické vyhrocenosti (tedy malinko nuda). 7/10 (29.10.2012)

Tak teda nevim, co na tom bylo tak moc brutalniho, uz sem videl filmy, kde litaly streva a vsechno mozny a to tady neni. Ale atmosfera stredoveku je dobra. Hodne me potesil Rutger Hauer, kteryho vetsinou ve filmu vidim v nejaky mensi roli, je tlustej jak prase a moc mu to nejde. Kdezto tady je to o necem jinym, mladej, hubenej a docela drsnej. Jennifer Jason Leigh je taky dobra, jak dela, ze pomaha Rutgerovi, ale vlastne je proti nemu, ale myslim, ze si lidi budou spis vsimat jejiho obleceni, nez jejiho hereckyho talentu, protoze zadny obleceni vetsinou nema. Pribeh byl hodne jednoduchej, ale docela poutavej a par scen bylo fakt dobrejch, ale nektery byly naopak zbytecny. Hodne me nasrala zaverecna bitva, pride nejakej mladej blbecek a za par hodin postavi neco jako tank, to bylo dost prehnany. A ten konec me taky nastval, fandil sem Martinovi, protoze ten byl podle me kladnej a byl sympatak. Je fakt, ze Verhoeven natocil lepsi filmy, ale za tenhle se stydet nemusi. (08.05.2006)

Typicky Verhoevenovská drsárna v (pseudo) historických kulisách. Tlupa žoldáků v čele s Rutgerem Hauerem se chce pomstít bývalému zaměstnavateli a unese mu syna s budoucí snachou a obsadí menší hrad. Což není až tak důležité, jako to, že ve filmu uvidíte:dítě s morem, dospělé s morem, J.J. Leigh nahou, Rutgera Hauera nahého, nepovedený porod s pohřbem do sudu, několik zajímavých vynálezů a spoustu bezskrupulózního násilí. A k tomu všemu hraje Basil Poledouris. Tak já nevím - tuhle zkratku asi část čtenářstva nevezme jako doporučení.... jen tak poznámka na závěr - 1501 není středověk, ale novověk, i když čerstvě (05.10.2007)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)