Reklama

Reklama

Recenzie (25)

Flego 

všetky recenzie používateľa

Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. ()

emma53 

všetky recenzie používateľa

Tak tohle je ta jedna z Popelek, s kterou bych se ráda sešla osobně, ale žel už to není možné. Myslím, že ten život v některých směrech byl možná ještě horší, ale i tak mně úplně stačily tyhle drsné záběry, někdy silně na hraně snesitelnosti, kdy jsem měla chuť použít rychloposuv. Snad jen díky jejímu bojovnému duchu, který z filmu jasně vyplývá, se její život nakonec mohl ubírat jiným směrem. Normálně bych asi váhala s vyšším hodnocením, ale právě dovětek v závěru mě posunul o tu jednu hvězdu nahoru. Vůbec si totiž nedovedu představit, jak bych život v tom sklepě a s rodiči, potažmo i sestrou, které mě psychicky deptali svým chováním, zvládla já...brrr. ()

Reklama

misterz 

všetky recenzie používateľa

Po obsahovej a dramatickej stránke troška slabšie ako predchádzajúci snímok tandemu Monique van de Ven - Rutger Hauer (Turks fruit), ale stále dosť dobré na to, aby som bol nadšený a nútený nad snímkom dlho premýšľať. Tým skôr, že námet čerpá zo skutočnej udalosti. Úžasné koľko zaujímavých ľudských príbehov, ktorými aktérmi sú obyčajní ľudia, sa ukrýva v prachu večnosti... Film okrem iného veľmi surovo a natvrdo poukáže na odvrátenú tvár človečenstva a čo je hlavným ťahúňom ľudskej podstaty už od jej vzniku - sex, moc, peniaze, sex... Inak chúďa Keetje, s takými rodičmi a sestrou akých mala, to veru nemala ľahké. O to hrejivejšie je, že sa jej z tej hnusoby a špiny podarilo vymaniť. 85/100 ()

H34D 

všetky recenzie používateľa

Oranžský voják je nacionalistické, pochvalné dílo, Keetje Tippel je taktéž film, jenž bude mít větší hodnotu pro Holanďany, než ostatní, ovšem už o něm určitě nejde říct, že by něco "chválil". Snímek s jistou dávkou cynismu a naturalismu, Paulu Verhoevenovi vlastní, popisuje konec 19. století a patriarchální svět v němž všemu vládnou peníze a muži, kteří je mají. Keetje, jakožto chudá žena, má v životě jen jediné a to svou krásu, bez ní by neměla větší cenu než mezek, do úmoru pracující na poli. Ač je tento snímek pevně zakořeněn v reálných událostech, nezdál se mi dramaticky výrazně nadprůměrný, pár slušných momentů a kvalitní herectví Monique van de Ven u mě skóruje tentokrát "jen" na 6/10 ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, zavání v pár scénách nečekaně až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem a spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesal, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil i můj oblíbený Peter Faber v rozsahově menší, přesto významné vedlejší roli malíře a fotografa (navíc byl tu i nebývale vtipný :)). [75%] ()

Zaujímavosti (1)

  • Příběh byl natočen podle skutečných událostí, zachycených v podobě memoárů spisovatelkou Neel Doff. Paměti této spisovatelky, jedné z hlavních představitelek proletářské literatury, byly nominované na Nobelovu cenu. Neel Doff zemřela v Bruselu 14. července 1942. (PogoJoe)

Reklama

Reklama