Princezná zakliata v čase 2

Druhý díl Princezny zakleté v čase ukazuje, že jednička rozhodně nebyla náhodou a slova o svěžím větru v rámci českých pohádek jsou nadále na místě. Amélie jako hlavní postava sice trochu vyřadí ze hry Ellenu s Janem, na druhou stranu i díky tomu nepůsobí pokračování jako nastavovaná kaše. Objeví se pár nových postav včetně záporáka, žádná z nich však není extra výrazná – s hlavním zlosynem se alespoň pojí celkem zajímavý zvrat. Navenek se film opravdu tváří jako pohádka, což potvrzuje především typický humor, který je však nenásilný, vtípky většinou pobaví a speciálně dua Písařík-Ouvín je tak akorát, aby nezačalo být otravné. Jinak ale snímek svou výpravností inklinuje spíš k žánru fantasy a bere si velkou inspiraci v zahraniční tvorbě. Velkolepější začátek působí trošku zdlouhavě a možná až moc popisně. Ve chvíli, kdy se děj přesune do alchymistického města, se nicméně přejde zpět ke komornosti, která Princezně sluší víc. Samotný závěr je docela narychlo vybudovaný, ale ve své podstatě povedený i emotivní. Nebál bych se zkrátit stopáž a klidně vyřadit nějaké souboje, které se po čase začaly opakovat.  Ovšem chápu, že tvůrci chtěli ukázat, jak skvěle umí pracovat s vizuálními efekty. Ty totiž působí až překvapivě dobře. Pochválit musím i soundtrack, který je většinu času výborný a hlavně výrazný. Když se k tomu přidá sympatické herecké obsazení, tak se i napodruhé jedná o hodně příjemnou záležitost. Více takových projektů. 7/10 (29.11.2022)

"Měníš se, ztrácíš sama sebe..." Už první díl Princezny zakleté v čase byl šmrncnutý fantasy, ovšem tohle pokračování už nemá s pohádkou vlastně vůbec nic společného. Je to jednak výrazně temnější než jednička, ale hlavně je to plné magie a bojových scén, jejichž  rozsah podle mě do pohádky pro menší děti nepatří. Kromě toho už i název filmu je zavádějící, protože pokud je zde někdo "ztracen v čase", tak je to možná alchymistka Amélie, ale rozhodně ne sama princezna. Sám příběh přitom určitě není špatný, a dilema, kterému je Amélie vystavena (přivlastnit si magii, která ji nepatří z pohnutek, i když ji k tomu vedou dobré pohnuty - ochrana svých přátel), působí velmi věrohodně a nese v sobě silnou myšlenku o tom, že "cesta do pekla bývá mnohdy dlážděna dobrými úmysly". S čím mám trošku problém je závěr, kdy ve prospěch dobra musí zasáhnout (původně zlá) čarodějnice Murrien. Podle mě se děj "pohádky" mohl bez tohoto zvratu obejít. Stačilo, aby sama Amélie onen návrat v čase provedla z gruntu a k onomu závěrečnému střetu (plnému násilí) vůbec nemuselo dojít. Každopádně ona změna charakteru čarodějnice Murrien v tomto díle nebyla nikterak blíže vysvětlena, takže ten její zásah ve prospěch dobra na mě moc věrohodně nepůsobil. Stejně tam bych měl určité výhrady k některým komediálním scénám zejména v podání Martina Písaříka coby pobočníka prince, které na mě působily spíš trapně než vtipně, ač asi chápu jejich smysl odlehčit děj pro dětského diváka. Ale otázkou opět je, co už jsem psal v úvodu, zda bylo správnou cestou udělat na jednu stranu velmi temný příběh plný bojových scén a na druhou stranu jej takto zkombinovat z trapností. I přes tyto výhrady dávám ale nakonec čtyři hvězdičky, protože podobně jako u jedničky si myslím, že na to, že to bylo produkováno v české kotlině, jde o opravdu kvalitní a svěží počin. Jen tomu prosím neříkejme pohádka. (09.01.2023)

Princezna zakletá v čase mi byla sympatická zejména tím, jak netradičně oživovala žánr české pohádky, tak jsem byl na druhý díl zvědav. Ovšem "pokračování" tak úplně pokračováním není, rozšiřuje univerzum prvního filmu o víc motivů a všímá si nových postav, což by v zásadě nebylo nic špatného. Jenomže všeho je strašně moc. Figur, motivů, fantasy prvků, dějových kudrlinek, takže jsem se ve vyprávění chvílemi fakt ztrácel. Možná stárnu, ovšem třeba jen platí klasické "méně je někdy více." Třetí díl, chlapi, už fakt netočte. 50%. (14.11.2023)

Kostra příběhu je v podstatě velmi jednoduchá, proto úplně nechápu, proč musí mít tohle celkem zbytečné pokračování tak šíleně nataženou stopáž. Nehledě na to, že název tentokrát skoro vůbec nekoresponduje s obsahem, princezna se tu sotva mihne. Dalším neduhem jsou vizuální efekty, jež působí hodně lacině. Nezbývá tedy nic jiného, než se soustředit na herecké výkony, které jsou bohužel dost nevyrovnané. Z nově zjevivších se postav pak zaujme především Vojta Kotek. Vyzdvihnout si ovšem zaslouží hudební složka filmu. Ta se skutečně povedla. (45%) (24.12.2023)

Podobně jako třeba u Zloby, ať zůstaneme ve stejném žánru, jsem od původního filmu nic nečekal, a byl jsem příjemně překvapen. Pokračování Princezny je rozmáchlejší, hudba epicky burácí, závěrečná bitva se zdá nekonečná, postav je jak apoštolů na orloji, všeho (snad s výjimkou záběrů na Bouzov) je prostě víc (včetně E. Křenkové), ale člověk si to už tolik neužije. Škoda, že se kniha, kterou si čte Amélie, jmenovala Jak se stát pánem času (nebo tak nějak), a že nešlo o Proustovo Hledání ztraceného času. A moje nadšení z toho, že se v české fantasy bojuje proti antisemitismu, bylo zchlazeno upozorněním, že v hospodě se nezpívá "Připijme na Židy a jejich krásu", nýbrž "Připijme na ženy..." Přesto návštěvy kina nelituji, stále jde (v tuzemských poměrech) o vydařený žánrový počin. (27.11.2022)