RoboCop

Nejlepším filmem o zmrtvýchvstání Ježíše Krista je původní RoboCop! Tedy pokud se do úvahy berou i alegorie. Kultovní RoboCop Paula Verhoevena patří mezi nejlepší akčňáky 80. let, který s odstupem času zcela odpovídá době svého vzniku, přesto i po letech má velmi výraznou pozici.   Samotný Verhoeven chtěl do filmu skutečně zapojit podobu se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, především chtěl ovšem natočit takový klasický western v dystopickém prostředí. Původní RoboCop poté nejen víceméně dokázal předpovědět budoucnost města Detroit a též budoucnost, pod povrchem akčního béčka se ovšem navíc skrývá i parádní satira, která si utahuje z americké okázalosti i oslavy násilí. Toho je v samotném RoboCopovi ostatně požehnaně.   RoboCop je zároveň příběhem o souboji člověka se strojem, v tomto případě i v rámci psychologické roviny, kdy se kyborg musí vyrovnávat se svou minulostí člověka a snažit se přitom alespoň částečně nepřijít o své lidství. Prohnilost korporátních společností, korupce, boj s identitou i lidskostí. S odstupem času RoboCopovi na kráse ubírají především pořád tak trochu zastaralé digitální efekty (i když má souboj s ED-209 pořád své kouzlo) a přesto je to i po 35 letech solidní akční podívaná, která je pod povrchem přeci jen víc než pouhou akční podívanou.   RoboCopem se sice mohli stát Arnold Schwarzenegger nebo Rutger Hauer, volba nakonec ovšem padla na Petera Wellera. Především i proto, že mě dle Verhoevena ideální čelist, což je i u RoboCopa tak trochu klíčové. Weller se následně projevil jako skvělá volba, která v rámci možností z této role vymačkala maximum a i pod vrstvou make-upu a většinu času především masky, ze které šlo skutečně vidět pouze čelist Weller vymačkal maximum a skutečně dokázal dát duši ochránci Detroitu, kterému by člověk nechtěl zkřížit cestu.   Skvělý soundtrack Basila Poledourise, především ústřední hudební motiv, který patří mezi ty nejlepší hudební motivy 80. let. Tenhle hudební motiv dokáže přesně prodat atmosféru téhle brutální, zábavné a především chytré akční podívané, která s odstupem přesně definuje Verhoevena jako výjimečného tvůrce, kterému by dneska dost možná dveře do Hollywoodu už nikdo neotevřel......... (22.03.2022)

Maso a kov klasika. Verhoeven dobou akci s nabušenou plechovkou vyztužil svými oblíbený news shoty, které jsou z hlediska celku vlastně na první pohled úplně zbytečné, ale vedle klasické podívané konstruují celkem zneklidňující linii hroutícího se světa budoucnosti. Motivy jako zneužívání policie soukromým sektorem a napětí mezi majiteli a odbory jsou sice upozaděné, ale funkčně dotvářejí atmosféru. Je to přímočaré, zároveň se to svojí brutalitou a nadhledem zaryje natolik, že člověk pořád cítí ty lehké žaludeční vibrace z doby, kdy to hltal jako dítě v němém úžasu. (05.02.2014)

Kdybych viděl RoboCopa v dětství, tak by se možná zařadil mezi moje akční/sci-fi srdcovky. Takhle jsem si film docela užil, ale nijak zvlášť mě to nevzalo. Myšlenka filmu je fajn, bohužel děj je chaboučký, ale na druhou stranu se najde celá řada skvělých scén, které stojí za to. 75% (03.09.2014)

Další z klasických osmdesátkových sci-fi. Sice daleko zaostává za Cameronovým Terminátorem, ale Verhoeven prokázal svůj cit pro daný žánr a přivedl na svět dnes již kultovního akčního hrdinu. V některých momentech je samozřejmě znát, že tento snímek už nepatří mezi ty nejmladší, ale nápaditost a pro Verhoevena typická krvavost akčních scén všechno bohatě vynahradí. Budoucnost je vykreslena poměrně střízlivě, žádná létající auta nebo domy, na což se trikaři asi moc necítili. Místo toho vidíme ponuré ulice plné případů násilí, vloupání a znásilnění, jejichž řešení je pro RoboCopa rutinní a pohodovou záležitostí, asi jako pro nás dojít si na velkou. Tenhle film nás určitě neuchvátí, nenapne ani nepřekvapí, ale bavit bude vždycky. 75% (06.03.2012)

„Děkuji za spolupráci. Dobrou noc.“ Verhoeven se zde prostě nezapře. Hned při selhání bojového stroje má divák možnost setkat se režisérovými libůstkami; smyslem pro neotřelý humor, krví a lidskými vnitřnostmi, které rezonují během filmu ještě mnohokrát. Pak sice divák musí přistoupit na to, že z té „fašírky“ se ještě podařil vykřesat život (dost naivní), ale pokud to udělá, čeká ho nejen klaďas, kterému prostě nejde nefandit, ale i zábavná akční podívaná. Nutno dodat, že sci-fi, ostatně jde o robota s organickým jádrem, ve kterém se probudí vzpomínky. To, co tuhle podívanou oživuje, ale místy i táhne ke dnu, je technická stránka spolu s triky. Na jedné straně jde o velmi kvalitní práci, ovšem v případě scén s EDem 209 jsem se musel nechtěně smát nad tou nedokonalostí (nejen zub času zapracoval). Trošku škoda, zvlášť když se vydařily i masky. V celkovém hodnocení to ale musím promítnout a zastavit se na solidních 4*. „Tolik jsem se bála. Děkuju vám! Děkuju vám!“ - „Madam, utrpěla jste emocionální otřes. Uvědomím krizové centrum.“ (22.09.2017)