Oranžský vojak

Film o přátelství ze školy, které přetrvalo i přes nepřízeň kruté války na všech frontách. Bylo jich šest, jeden zradil ve službách Německa, další se dali do služeb království a špionáže, jeden skončil u Wehrmachtu, další zůstal v civilu. Všichni se ale měli rádi, všem bylo dáno se během války potkat, jen dva však válku přežili... (15.05.2011)

Jako Černá kniha, ale mnohem lepší, protože tu fungují vazby mezi postavami (Já vím, budu v menšině, tak rovnou dopředu říkám, že mi nemusíte metat do tváře, jak jsem s Černou knihou vedle. Lidi, kteří nejspíš ani doteď nevěděli, že nějaká holandská tvorba Paula Verhoevena existovala. Dik). S Hauerovým charizmatem nelze šlápnout vedle. (23.12.2007)

Šest mladých Holanďanů, jejichž osudy protne německá okupace. A ačkoli se film většinu času soustředí na Lanshofa, dění u těch pár dalších je taky hodně zajímavé. Třeba u kluka, který začne z donucení kolaborovat, aby ochránil svou židovskou snoubenku (kterou mu pak pravidelně píchá hrdina Lanshof...). V porovnání s děním v ČSR je tu spousta paralel, byť v Holandsku život umožňoval pár variant navíc, třeba dobrovolný vstup do legií SS. Ten film mě, jako skoro všechno od Verhoevena, bavil. Jen jsem u obrovské spousty věcí měl problém pochopit, co to právě postavy dělají a proč. Taky ta záležitost s britskou námořní uniformou mi přišla přitažená za vlasy. Ale celkově jsem spokojen. Milovníci nizozemské historie si mohou přičíst hvězdičku až dvě. PS: pokud čekáte nějaký ten sex a naturalistické násilí, dočkáte se, ale na Verhoevenovy standardy ho tu není až tak moc. (11.03.2012)

3.2/5 || Z podivného a nudného začátku, kdy jsem nějakou dobu přemýšlel o tom, že film vypnu a nedodívám ho, se Oranžský voják postupně trochu zlepšil, ale že by šlo o nějaký super zábavný, zajímavý nebo napínavý snímek se podle mého názoru hovořit nedá. Po Showgirls druhý nejhorší film od P. Verhoevena, co jsem viděl (z 11). || Režie: ****, Scénář: ***, Herci: ***, Hudba: ***, Efekty/výprava: ****, Kamera: *** (22.09.2012)

Ačkoliv to ve valné většině případů nedělám, dovolím si malou výjimku a alespoň krátce se vyjádřím k jednomu vezdejšímu komentáři, který Oranžského vojáka přirovnává k Tmavomodrému světu. Ano, ty dva filmy mají několik styčných bodů (stejně jako kupříkladu Maxipes Fík a Terminátor) - odehrávají se za druhé světové války a na obloze je k vidění několik válečných letadel. Ale zde podobnosti pohříchu končí. Zcela na místě by naopak bylo případné srovnání s o třicet (!) let novější Zwartboek. Oba snímky se zabývají fenoménem dvou tolik odlišných tváří okupovaného Nizozemí - odbojem a kolaborací. Přestože středobodem příběhu jsou v Oranžském vojákovi válečné osudy šestice přátel - bývalých univerzitních studentů, neodpustí si Verhoeven řádné "šlápnutí" do holandského vosího hnízda a rozhodně nejde jen o "nucenou" kolaboraci jednoho z hlavních hrdinů. Záběry na pochodující dobrovolníky v řadách německé armády a přihlížející hajlující davy, činnost kolaborantských represivních složek, jsou dostatečně výmluvné a dokazují, že tvůrci to s vyrovnáním se s válečnou minulostí tohoto druhu mysleli velmi vážně. Filmů jako je Soldaat van Oranje a Zwartboek by bylo potřeba v mnoha zemích Německem okupované Evropy. (15.12.2007)