Turks fruit

Turks fruit, sladké turecké potěšení. Film, který vyhrál hlasování o nizozemský film století. Jak se něco takového mohlo stát vážně netuším. Ale zobrazit tak přirozeně a nenuceně tolik nahoty, sexu, perverznosti a občasné výbuchy násilí, to je dar. Olga je svobodomyslná a Eric je bezstarostný bohémský umělec, co myslí jen na jedno a (po bouřlivém a explicitním nalézání té pravé) jen na tu jednu. Takže není divu, že je to táhne k sobě a že jejich bouřlivý vztah je jedno nekončící frenetické dobrodružství. Herecké souznění těch dvou před kamerou vypadá naprosto přirozeně a uvěřitelně ať dělají sebešílenější věci. A to i když se ten vztah neprohlubuje a začíná skřípat. Nedokáží navazovat hluboké vztahy a kloužou po povrchu, takže i pro diváka to působí odtažitě. Ale pořád přirozeně a uvěřitelně. Dokáži se na ně napojit a pochopit je. Úvod je silně znepokojující a závěr také provokuje dost odlišným způsobem než většina filmu. I po víc jak 50 letech Turks fruit působí moderně, jako kdyby vůbec nestárl. Díky dvěma géniům, Verhoevenovi a de Bontovi, kterých si rychle všimli za velkou louží. (30.08.2024)

Extrémně provokativní film plný násilí, sexu a nahoty. První větší Verhoevenův film mu přinesl velký úspěch (nominace na Oskara) a zároveň ukázal, co od Paula můžeme očekávat. Rozhodně se jedná o snímek na který se nezapomíná a zároveň mě nikdo nedonutí vidět ho znovu, protože stavy, které sem při něm měl se nedají popsat slovy a na konci sem si vyloženě oddychl. (30.05.2012)

Podľa mňa jedna z najlepších milostných romancí prenesená na plátno. Nekonvenčný vzťah dvoch nekonvenčných ľudí, ktorí sa aj nekonvenčne milujú. Samozrejme, sme vo filme P.V., takže nechýbajú zábery na Hauerovu pýchu a ani na tú Monique van de Ven, ale pozerať tento film ako na erotický by diváka nemohlo dostatočne uspokojiť. Postavy sú nám spočiatku nie príliš sympatické, sochár Erik sa javí ako čisto sebecký alfa samec, na čom aj niečo bude, ale v momente, keď spoznáva svoju vyvolenú dušu, jeho nevybujarené telo sa sústredí iba na svoju lásku. Film ponúka množstvo silných scén, štipku melodramatickosti, väčšiu štipku revolty, riadnu dávku opĺzlostí a napriek tomu, respektíve možno práve preto, dokáže poriadne vtiahnuť a diváka prinútiť sa do dvoch hlavných postáv dostatočne vžiť. P.S.: Mama je na odstrel... 90% (12.08.2019)

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)

Moje druhé "holandské" stretnutie s tvorbou Paula Verhoevena dopadlo prekvapivo na výbornú. Kontroverzný príbeh je zmesou provokatívnej perverznosti a kúzelnej romantiky, dramatických skokov a úsmevných obrazov, v každom prípade je to konzistentne poskladaná dráma búrliváka Erica a krásnej Olgy, ich vzťahu a vzťahu k vonkajšiemu svetu. (12.10.2014)