Chlapec a volavka

Meditativní, kontemplativní Hajaova dvouhodinová alegorická myšlenka. Forma nevítězí nad obsahem, bohužel ani obsah nad formou. Koukalo se na to hezky i když lehce náročně, ale Chlapec a Volavka se přidají po bok hezký jednohubek než hravých stálic v čele s neohratelnou Cestou do Fantazie. Jestli zde Hajao rozmítal nad svou smrtelností a zanechání díla další generaci jak v kontextu sebe samého, tak i světa, netuším, trochu to tak působilo, avšak myšlenka a pointa je víc kryptická, ne jak jeho ekoagitky typu Mononoke. Ano, čekal jsem trochu více, na druhou stranu je poznat ta oduševnělost, která mnohým ne-Hajao Ghibli filmům chybí. (26.07.2024)

Klidně, bez mučení přiznám, že z toho dva krát moudrej nejsem a že mám osobně raději Miyazakiho komornějšího, jednoduššího a formálně sevřenějšího (prostě více Totora než Cestu do fantasie). Chlapec a volavka je jedním z jeho nejrozvolněnějších a nejabstraktnějších počinů a jestli se někde nechal slyšet, že ten film je jeho způsob jak svým vnoučatům sdělit, že jednoho dne (a možná brzy) zemře, tak já silně pochybuju, že tenhle vzkaz z toho ty vnoučata vydolují :D Tohle je psychedelickej trip ve kterém se stírají hroutí a tvoří celé reality, proplétá čas a postavy v něm jako vlákna perského koberce a který je paradoxně pompézně introvertní.. Je to nejlepší Miyazaki? Ne. Je to epicky poslední Miyazaki? Podle všeho taky ne. Je to filmová událost světového formátu a jeden z nejlepších filmů roku (a posledních let vůbec)? To si sakra pište, že jo. (26.11.2023)

U Mijazakiho prostě není o čem. Nemám od něj tolik nakoukáno, ale jsem schopen říct proč jsou jeho díla tak populární a oceňované. Kvalitní animace, propracovaná kompozice, přístupný příběh a naprosto úchvatná fantazie, která nezná hranic. Všechny tyto atributy najdete dle mého v každém filmu japonského génia a ani Chlapec a Volavka nejsou výjimkou. Jedná se o komplexní film, který vás zahltí všemi možnými vjemy, a přesto ve vás zanechá hřejivý pocit rodinného filmu, jenž budete jednou pouštět příštím generacím. Mijazaki je legenda a jsem rád, že jsem měl tu čest vidět jeho možná poslední film v kině. (26.11.2023)

Není to můj šálek čaje. Mohu ocenit opravdu obdivuhodnou animaci a nápadité budování světa, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě to divácky uspokojilo. Jednorozměrný, málomluvný protagonista je nudným a nezajímavým pojítkem mezi četnými fantastickými snovými výjevy Hajao Mijazakiho. Emocionálně mě to zcela míjelo a zejména v poslední třetině už mi to přišlo dost ubíjející. Not a fan, sorry. [Sitges 2023] (07.10.2023)

Dnes už jsem jednu recenzi psal během hektické Cambridge zkoušky a vzhledem k tomu, že jsem poslední část, tedy listening, dosti pokazil, potřeboval jsem se přesunout do jiného světa. Proto jsem dal i přednost před krvavým Napoleonem, byť je zrovna dnes symbolicky vzpomínka na bitvu u Slavkova. No Mononoke to nebyla, hlavou jsem se od zkoušky neodprostil a přestože jsou Japonci velmi kreativní, o animaci nemluvě, nějak mi unikaly souvislosti a nebavilo mě to, tak jak bych chtěl. Jsem ale i dost unavený, takže teď je na čase si odpočinout. Aspoň mám zase chuť na Murakamiho ale. (02.12.2023)