Chlapec a volavka

Hayao Miyazaki si dovolil natočit jeden film pro sebe a své potomky, za což mu tleskám. 君たちはどう生きるか  (v překladu: Jak žijete?) je jeho nejkomplikovanějším a psychologicky nejabstraktnějším dílem. Divák je vložen do děje bez zásadního vysvětlování, informace se dozvídá postupně, některé se nedozví vůbec. Život a smrt jsou témata, která se Miyazakimu zcela jistě honí hlavou. Nemusíme všemu rozumět, stejně, jako zcela jistě všemu nerozumí ani on sám. (11.02.2024)

S novým a posledním Mijazakiho filmem se bude nepochybně spojovat hlavně osudová finalita, jakási poslední skica mistrného vypravěče, který zosobňuje staré časy animace v dobrém i zlém (převážně v tom dobrém). Samotný film ale působí víc jako dílo mladíka na vrcholu sil, zdatně bojujícího proti přehnané sentimentalitě i interpretativním čtením tematických linek. Stejně však z How Do You Live vyzařuje možná až omluvná upřímnost vůči nejbližším, která prozrazuje, že je poslední mistrovo kouzlo určeno nejen příštím generacím, ale zejména jednomu jedinému člověku. Nečekejte revoluci ani obraceč paradigmatu, velmi zjednodušeně jde opravdu o "Best of Miyazaki". Skutečná otázka je, kolik umělců s půl stoletím stráveným za kreslícím stolem může říct, že ve dvaaosmdesáti jako lusknutím prstu udržuje naživu magii, v níž se řada diváků odnaučila věřit. 90 % (Toho Shinjuku, Tokio) (30.07.2023)

Druhá Cesta do fantazie .... se nekoná, bohužel. Přitom našlápnuto na to bylo dobře. Během expozice, která zabírá první třetinu, se hezky podařilo vykreslit Mahitovu frustaci, nejen ze smrti matky, ale i z nového domu, nové školy, kam očividně nezapadl, a především z macechy a jejího těhotenství. A i když jsou na něj v novém domově hodní, nemají čas věnovat mu alespoň trochu pozornosti. Frustrace si žádá agresi, takže to Mahito vyřeší kamenem. A vlastně všechno, co se stane potom, je možno chápat jako jeho poúrazové blouznění, ve kterém se musí vyrovnat se svými nejistotami ze smrti, z budoucího sourozence a s pocitem viny za to, že se kvůli němu maceše přitížilo. V psychologické rovině to tedy funguje skvěle. Ale u mistra Miyazakiho očekáváme, že skvěle budou fungovat i ty fantazijní světy, ve kterých se jeho hrdinové vyrovnávají s životními nástrahami. Že nám nabídnou nějakou ucelenou vnitřní logiku a promyšlenou vztahovou kauzalitu. A to tu bolestně chybí. Celý prostředek příběhu je totiž jen sledem vizuálně působivých obrazů a snových asociací, kterými Mahito pouze pasivně prochází. Teprve v závěru se začne nějak řešit jeho vztah k maceše i k mrtvé matce, a v symbolické rovině i vztah k tvoření vlastního (dobrého nebo špatného) světa, ale to je příliš málo příliš pozdě. Sice je to pořád nádherně kreslené a snově magické, tak, jak to umí jenom Ghibli, ale emoce jsou hodně utlumené a příběhový oblouk se rozpadl do řady zdlouhavých nesouvislých výjevů. Které jsou (zřejmě) vyjádřením pocitového světa depresivního teenagera, co se musí dopracovat ke smíření se svým vlastním životem. Méně jak čtyři  hvězdy dát nedokážu, ale ta pachuť promarněné příležitosti je dost silná. (06.07.2024)

Klidně, bez mučení přiznám, že z toho dva krát moudrej nejsem a že mám osobně raději Miyazakiho komornějšího, jednoduššího a formálně sevřenějšího (prostě více Totora než Cestu do fantasie). Chlapec a volavka je jedním z jeho nejrozvolněnějších a nejabstraktnějších počinů a jestli se někde nechal slyšet, že ten film je jeho způsob jak svým vnoučatům sdělit, že jednoho dne (a možná brzy) zemře, tak já silně pochybuju, že tenhle vzkaz z toho ty vnoučata vydolují :D Tohle je psychedelickej trip ve kterém se stírají hroutí a tvoří celé reality, proplétá čas a postavy v něm jako vlákna perského koberce a který je paradoxně pompézně introvertní.. Je to nejlepší Miyazaki? Ne. Je to epicky poslední Miyazaki? Podle všeho taky ne. Je to filmová událost světového formátu a jeden z nejlepších filmů roku (a posledních let vůbec)? To si sakra pište, že jo. (26.11.2023)

Krásný film.  Jako i  u některých ve dříve viděných filmech od Miyazakiho, nebyla potřeba vysvětlovat proč se něco ve filmu děje. A tyto filmy jsou takové, že to u nich nevadí... Po shlédnutí ve mě klíčilo takové to filosofické myšlení... rezonovaly ve mě témata jako: posmrtný život, multivesmír, zanechání odkazu, životní práce... (16.12.2023)