Chlapec a volavka

Už od treaileru se mi tam něco nezdálo, první Miyazakiho film, na kterém jsem byl i v kině a musím říct, větší zklamání jsem nezažil. Naprosto neosobní postavy, nudný děj o ničem, je to 1/2 roku a skoro si nepamatuju, co se tam dělo. Zapomněl jsem to i ohodnotit, jak je vidno... -_- Mega Meh 40 %. (09.09.2024)

Druhá Cesta do fantazie .... se nekoná, bohužel. Přitom našlápnuto na to bylo dobře. Během expozice, která zabírá první třetinu, se hezky podařilo vykreslit Mahitovu frustaci, nejen ze smrti matky, ale i z nového domu, nové školy, kam očividně nezapadl, a především z macechy a jejího těhotenství. A i když jsou na něj v novém domově hodní, nemají čas věnovat mu alespoň trochu pozornosti. Frustrace si žádá agresi, takže to Mahito vyřeší kamenem. A vlastně všechno, co se stane potom, je možno chápat jako jeho poúrazové blouznění, ve kterém se musí vyrovnat se svými nejistotami ze smrti, z budoucího sourozence a s pocitem viny za to, že se kvůli němu maceše přitížilo. V psychologické rovině to tedy funguje skvěle. Ale u mistra Miyazakiho očekáváme, že skvěle budou fungovat i ty fantazijní světy, ve kterých se jeho hrdinové vyrovnávají s životními nástrahami. Že nám nabídnou nějakou ucelenou vnitřní logiku a promyšlenou vztahovou kauzalitu. A to tu bolestně chybí. Celý prostředek příběhu je totiž jen sledem vizuálně působivých obrazů a snových asociací, kterými Mahito pouze pasivně prochází. Teprve v závěru se začne nějak řešit jeho vztah k maceše i k mrtvé matce, a v symbolické rovině i vztah k tvoření vlastního (dobrého nebo špatného) světa, ale to je příliš málo příliš pozdě. Sice je to pořád nádherně kreslené a snově magické, tak, jak to umí jenom Ghibli, ale emoce jsou hodně utlumené a příběhový oblouk se rozpadl do řady zdlouhavých nesouvislých výjevů. Které jsou (zřejmě) vyjádřením pocitového světa depresivního teenagera, co se musí dopracovat ke smíření se svým vlastním životem. Méně jak čtyři  hvězdy dát nedokážu, ale ta pachuť promarněné příležitosti je dost silná. (06.07.2024)

Meditativní, kontemplativní Hajaova dvouhodinová alegorická myšlenka. Forma nevítězí nad obsahem, bohužel ani obsah nad formou. Koukalo se na to hezky i když lehce náročně, ale Chlapec a Volavka se přidají po bok hezký jednohubek než hravých stálic v čele s neohratelnou Cestou do Fantazie. Jestli zde Hajao rozmítal nad svou smrtelností a zanechání díla další generaci jak v kontextu sebe samého, tak i světa, netuším, trochu to tak působilo, avšak myšlenka a pointa je víc kryptická, ne jak jeho ekoagitky typu Mononoke. Ano, čekal jsem trochu více, na druhou stranu je poznat ta oduševnělost, která mnohým ne-Hajao Ghibli filmům chybí. (26.07.2024)

Mijazaki už nebere ohledy na diváka, a vytváří relativně těžkou, i když zábavnou koláž surreálných výjevů jemně zasazených do japonského válečného traumatu. Těžko se to popisuje, musí se to vidět. Je to rozhodně pozdní dílo bez ambice zasáhnout diváky na první dobrou. Ale mám pocit, že kdo chce, ten bude ve filmu postupně odhalovat další a další vrstvy, které byste v jiných filmech těžko hledali. Film mi v něčem připadal evropský (bezčasí a hypnotičnost například Divoké planety) a jako by vznikl na přelomu 70. a 80.let. Je fascinující žít v době, kdy máme možnost vidět nová díla jednoho z největší vypravěčů v dějinách filmu. Každý by to měl vidět! (21.12.2023)

Dílo mistra po deseti letech logicky vzbuzuje velká očekávání, které většinou nelze ani splnit. Mijazaki tomuto hypu nejde naproti, protože si zvolil poněkud abstraktnější příběh, který divákovi dává velký prostor k vlastní interpretaci. Vícero filmů, které vytvořil, bylo rozhodně diváčtější a šly více “na ruku”. Myslím si, že až s odstupem pár let bude možné Chlapce a volavku pořádně zhodnotit, protože teď tomu chybí benefit oné nostalgie, kterou si s Mijazakim spojujeme. Nepochybuji o tom, že i z tohohle bude jednou klasika, jelikož tam všechno je. Od dechberoucí animace přes vtahující soundtrack až po příběh, který chytne za srdce. Jen je to celé možná až moc schované pod povrchem. Pro mě to na nejvyšší příčky Ghibliovek s největší pravděpodobností nevyšplhá, ale kdyby se takovýmto způsobem loučil každý mistr (pokud se opravdu loučí), tak by to byla fantazie. (28.11.2023)