Súmrak bohov

Skvélý příběh o intrikánství a touze po moci, který je strašně srážen nevěrohodnými a dlouhými scénami typu chlastání členů SA a na můj vkus přehnanou úchylností hlavní postavy (Martin von Essenbeck). Ta měla diváka ASI šokovat, ale na mne působila příliš extrémně až nedůvěryhodně. K tomu přispěl i nepříliš kvalitní výkon Helmuta Bergera v roli Martina. (07.07.2005)

Jedným slovom - sklamanie; na to aký kredit v Európe má Súmrak bohov. Takto nejak to skrátka dopadne, keď sa babylon jazykov stretne pred kľúčovým rozhodnutím, ktorý z nich si jednotne do filmu vziať a výsledkom je nechutný dabingový zlepenec pošramotenej angličtiny (vari porovnateľný lapsus ako Jakubisková Bátorička). Visconti je mimoriadne skúseným harcovníkom a preto ma udivuje, ako lacne svoju tému rozpráva čoby stvoriteľ deja a ako umelo zaobchádza s postavami nepostavami. Aj fanatizmus a jeho vyobrazenie musí mať hlboké režijné korene, lebo často som sa pristihol, ako vyložene nasilu a na efekt akože umeleckej krásy sú namontované rôzne neduhy nedodržiavania všeobecnej etikety správania. Samotný obsah je samostatnou kapitolou, pretože sa v ňom nič závratné neudeje. Ani chronologický historický vývin, ktorý by dodal filmu potrebnú bezprostrednosť deja v tom či onom období, ani hlboká sonda do mentality nacistického vzostupu (v tomto ohľade ho Herz strčí do kapsy) a napokon ani konvenčná dramatická varianta. Jediné čo stojí za zmienku, sú dlhé zábery, "približovačky", výprava a možno odvaha pracovať len so "zápornými postavami". Predsa, to si každý zas nedovolí. (18.10.2015)

Neohánějte se všichni neorealismem, tohle totiž není neorealismus! Visconti, co s tebou? Když ty točíš ty filmy tak dokonale akademicky, až je to sterilní a nepůsobí to na mě. Není to sice případ Soumraku bohů, ona ta dekadence fakt stříká z plátna. Člověk si říká, jak to musí být hrozně fajn být šlechticem (rozhodně si to říká víc než u tvého Rodinného portrétu), nosit kožešiny, perly a síťky přes obličej a do toho střílet své příbuzné... Krása působí, ale bolí to, bolí a člověk se trápí! (17.05.2011)

Svým způsobem fascinující panoptikum rozehrané hráčem v šach, který si usmyslel, že vyloží vlastní pojednání o prohnilé německé elitě na přelomu výmarského zázraku a vzestupu Třetí říše. Je až k neuvěření, jak realistická je celá výprava, líčení, kostýmy, tohle všechno je dokonalejší, než běžně nabízené retro té doby v jakémkoli žánru. Bohužel ale i tady se nacházejí trhliny, například užít jako soundtrack šlágr Zarah Leander je poněkud předčasné, protože její sláva se v německy mluvícím prostředí šířila až po roce 1937... Časově je přilehlejší karika Marlene Dietrich, ovšem tato karika přesáhla uměleckého znásilnění a je nechutnější, než cokoli, na co kdy sáhl Fassbinder. Škoda, že málo, co je zde kvalitní, vychází vniveč mezi vším tím rádoby splynutím s tehdejší kulturou a politikou, mrháním formálními prostředky, hrátky s barevnými filtry a samozřejmě samotnou antickou tragédií, ve kterou přerostlo toto původně jemné laškování s volnou morálkou. A pakliže šlo o realismus, měl se Visconti kousnout a zapomenout na absurdní směs italštiny s němčinou a pořídit celý film výlučně německy. Dále je příliš naivní stmelovat v jediné osobě touhu pro exhibici, záměnu pohlaví, pedofilii, oidipovský komplex a incest. Už tahle výjimečná obžaloba by stačila na samostatný film, kdyby to téma bylo tak silné a v jádru pravdivé, jak se nám Visconti snaží vsugerovat. Osobně v podstatě kladně kvituji jen tu realistickou výpravu a debutující dětskou herečku Irinu Wanku (v roli oběti Lisy), která se v pouhých osmi letech stala pokračovatelkou svého slavného otce. (13.06.2011)

Opět Viscontiho opojení přepichem, tentokrát se na to ale podíval kritičtějším okem. Ona dekadentnost mi tam moc neseděla, nebo abych byl přesnější, nedokázal ji Visconti až tak dobře kriticky podat jako to uměl ve svých filmech Buñuel, který k tomu nepotřeboval "závratné" stopáže a často dost rozvleklé scény. Nicméně i tak patří tento film k mým oblíbeným. (24.11.2006)