Gepard

Vo svojej knižnici mám aj predlohu filmu od G.T. di Lampedusu. Samotný film som po mnohých rokoch videl opakovane. Moje pôvodné dojmy sa nezmenili. Aj keď trojhodinová dĺžka filmu mnohých odradzuje, je pre celkové vyznenie filmu primeraná. To nebol film iba o revolúcii, ktorý by si vyžadoval svižnejšie tempo a viac akčnosti, ale predovšetkým film o pomalom, evolučnom odumieraní jedného spoločenského usporiadania a jeho nahradení iným. Na koho strane sú sympatie tvorcov je nepochybné. Burt Lancaster podal skvelý výkon, v ktorom sa spojilo odchádzanie aristokracie s jeho odchádzaním z mladosti. A valčík s Claudiou Cardinale je viac, ako len epizódkou filmu. (21.05.2013)

Viscontiho Gepard je úskočný, a skoro jistě vás dostane. Těžko rozhodnout, je-li to film o povrchnosti, aroganci a marnotratnosti moci, která vládne světem, anebo film pouze tak arogantní a povrchní. Tak či tak se mu díky té absolutní plytkosti a bezútěšnosti daří beze zbytku zpředmětnit pravé příčiny zoufalství izolovaných ušlechtilých srdcí a myslí stejně jako amorfní utrpení neprivilegovaných, příčiny toho, proč se tento svět právem nazývá slzavým údolím - skrze všechny a všechno, co se nevejde do objektivu ani do vágních glos, skrze všechno to oslyšení hloubky, nedoléhání bídy, strádání a zmarňovaných nadějí na svět spravedlivější pro všechny. Nikdy to nebyla otázka volby mezi královstvím a republikou, zaručená moc nad druhými korumpuje vždy. *~ (29.06.2020)

2/10 Po pulhodine jedina akcni scena garibaldovcu vuci royalistum, a pak az do konce kostymni salonni nuda s plejadou znamych tvari - no veru to bylo opravdove utrpeni. Jestlize je toto vrcholne dilo Viscontiho, ztraci pro me smysl zabyvat se tim ostatnim co vyprodukoval - hemeroidy se daji uhnat i prijemnejsim zpusobem. (21.10.2009)

Nikdy v minulosti jsem neviděla tento snímek celý, vždy jen útržky. Přitahovala mě fascinující výprava a hlavní představitelé, ale odrazovala mě délka filmu a neznalost italských dějin. Teď jsem se přinutila a na třikrát jsem to zvládla. Mezičas jsem věnovala lekcím z italské historie. Pomalé tempo vyprávění mi nevadí, ale čeho je moc, toho je příliš. Upřednostněna je vizuální stránka, samotný příběh je spíš o politických, sociálních a společenských změnách té doby. Tato problematika je mi cizí asi tak, jako by byla pro italské diváky naše historie z filmu Proti všem. Je to velkoryse výpravný film, na kostýmech, početném komparsu a noblese šlechtických sídel se nešetřilo. Tuto působivou uměleckou romanci bych doporučila pouze skalním fanouškům šarmantního Alaina Delona a démonické krásky Claudie Cardinalové, protože ti byli neodolatelní, jak herecky, tak zevnějškem. (05.05.2013)

Jeden z mých životních omylů, kvůli kterému jsem začal mít rád film! Geparda jsem poprvé viděl jako asi devítiletý kluk. Pamatuju si, že jsem šel do kina v domnění, že budu hodinu a půl sledovat život kočkovité šelmy v africké divočině. Místo toho jsem po tři hodiny v úžasu sledoval pomalu se vlekoucí nádherné drama s Delonem a Claudií. Sice jsem tehdy poselství filmu nerozuměl a pokaždé, když film v místním kině promítaly, jsem šel znovu. Dostalo se mi krásné odměny. Prostě film, na který si z dětsví pamatuju, jak mě uchvátil svojí nádherou. (03.08.2008)