Gepard

Prečo si ma nechceli získať? Nechajú nás nazrieť domov ale do duše iba málo. Tú odkrývajú až na konci v mene kniežaťa Fabrizia. Sprvu som myslela, že len perlí ale v závere strhával celé moje sympatie. Vďaka jeho myšlienkam pochádzajúcich z univerzu, nadpozemna. Vďaka dlhému pohľadu a pomaly padajúcej slze. Až bál mi odkryl časť významu filmu. A manželkin pohľad, Tancredi prelietavý v názoroch, ,,skackajúce opice". Akoby nám tvorcovia ukázali nehmatateľnú atmosféru života z pohľadu 3. nezúčastnenej osoby. Ach keby som sa dokázala naladiť na túto vlnu už skôr... (01.04.2013)

Píše se rok 1860 a na Sicílii se vyloďují Garibaldiho oddíly. Lid povstává proti nenáviděným Bourbonům a povstání se šíří jako požár. Do vily Salina poblíž Palerma, kde žije se svou rodinou kníže Fabrizzio, dochází poplašné zprávy, což ovšem nebrání knížeti, aby si po večeři nezajel do města za prostitutkou Mariankou. Jeho synovec, hezký a lehkomyslný Tancredi Falconeri, kterého má kníže raději než své syny, se rozhodne přidat k povstalcům a odjede. Boje se brzy rozhoří i v samotném Palermu, kde se bojuje o každý dům, každou barikádu. Povstalci zvítězili a Salinové vše přečkali bez pohromy. Pouze Tancredi byl v bojích zraněn, ale vzápětí za statečnost povýšen do hodnosti kapitána. Proto může rodina jako každý rok vyrazit na letní byt v Donnafugaty. Tady se Tancredi seznámí s krásnou Angelikou, dcerou zbohatlíka Calodera Sedara, a okamžitě se do ní zamiluje. Rozhodne se poprosit knížete, aby mu zprostředkoval sňatek, což se velmi dotkne komtesy Concetty, která pohledného mladého důstojníka také miluje. Historická freska, kterou v roce 1962 natočil podle stejnojmenného románu Guiseppa Tomasiho di Lampedusy slavný režisér Luchino Visconti (Vášeň, Rocco a jeho bratři, Soumrak bohů) patří k nejvýznamnějším italským filmům šedesátých let a je právem počítána do zlatého fondu světové kinematografie. V hlavních rolích se představí hollywoodská hvězda Burt Lancaster (Ostrov Dr. Moreaua, Odtud až na věčnost, Pole snů) jako Don Fabrizio - kníže ze Saliny, Alain Delon (Tři muži na zabití, Zorro, Povídka o policajtovi) jako Tancredi a Claudia Cardinale (Dárek, Tenkrát na Západě, Bubovo děvče) jako Angelica. V dalších rolích se objeví Paolo Stoppa (Rocco a jeho bratři, Tenkrát na Západě, Boccaccio 70) jako Calogero Sedara, Rina Morelliová (Krásný Antonio, Dobrodružství Salvatora Rosy) jako kněžna Maria Stella, Romolo Valli (Bobby Deerfield, Smrt v Benátkách) jako otec Pirrone a v roli Cavriaghiho uvidíte mladého Maria Girottiho, který si později začal říkat Terence Hill a proslavil se především jako partner Buda Spencera v dlouhé řadě dobrodružných komedií plných honiček a rvaček. (26.02.2009)

Nástup buržoazie, soumrak aristokracie. Buržoazie je sice směšná, ale vyhrává, protože má božskou CC. Ale i odcházející vznešená aristokracie má eso v rukávu - dravého boha AD. A když se CC (lid) spojí s AD (šlechta), vznikne dokonalý základ nové Itálie. Gepard je vlastně kýč, směsice nádherných patetických obrazů doprovázených přepálenou melodramatickou hudbou, okořeněná politickými dialogy. Příjemně se na to dívá, protože tu není nic zašifrované, vše je vyjádřeno naprosto jasně a bez metafory, a divák se jen může kochat všudypřítomnou krásou obrazu i hereckého obsazení. Lovy, plesy, a občas tu tam nějaká ta revoluce. Gepard je tak trochu ekvivalent uklidňujících smyček s hrajícími si kočičkami nebo ohněm v krbu. Historie, jak ji chceme vidět, bez ostrých hran, bez dějinných hrůz, historie, připomínající staré dobré časy, které vlastně nikdy nebyly... (14.11.2020)

Musím uznat, že atmosféra je skvělá, herecké výkony a přibližení doby také a zde neustále proklamované pomalé tempo má svoje kouzlo. 205 minut je ale opravdu moc a podle mě šel film udělat o hodně kratší. Asi to byl záměr, někomu se to může líbit, ale já se prostě často nudil a spousta míst podle mě bylo hluchých a zbytečných. Pro mě jeden ze slabších Viscontiho snímků. I když Angelika byla vážně okouzlující ;-) (19.06.2008)

Příliš dlooooouhá prezentace krásných obrázků a herců, která bezpochyby podnětně vypovídá o své historické etapě a oplývá až básnickými dialogy s nemalou hloubkou, ale v součtu jsem si z ní opět odnesl jen vzpomínku na oči Claudie Cardinale. První dvě hodiny mě to ještě zajímalo a byl jsem zvědavý na další osudy postav, ale Visconti pojednává především o době a mravech šlechticů a je mu nějak jedno, že diváka k postavám nakonec ani nepustí. Závěr mě nezaujal a poslední hodina tak unavila, že další šanci už tomu téměř určitě nedám. 70% (19.04.2020)