Tampeko

Vyžehlení vymydlení jižanští zajatci si dělají srandu ze Seveřanů, načež hned z kraje se z rebelů vyloupne jeden a ten vyrazí na jakousi zmatenou záchrannou misi, na které potká jednoho zlatokopa se zlatým srdcem a jednu lehkou děvu počestného charakteru, která hraje, jak kdyby dostala diplom na herecké škole Dřevo a šmíra. Ve zdejším ambsámblu se však hravě ztratí. Hraje se zde sice na harmoniku, ale každá Harmonika Leoneho nedělá. Tohle natočil nějaký Ferroni a evidentně to nebyl umělec, ale spíš řemeslník a to ještě spíše laciný a rychlý než poctivý. SHRNUTÍ: Dobrodružný film pro děti. Z 60.tých let. (03.08.2023)

Vlastně se mi to líbilo víc, než Jeden stříbrný dolar. Příběh o zradě vojáků za války a potřebě doručit dopis mi přišel zajímavější, než bratrovražda a touha usadit se v prvním filmu, ústřední melodie je mnohem lepší, hlavní hrdinka není tak pasivní, a záporák Dan Vadis charismatičtější, než Pierre Cressoy. Gemma už sice zase začíná machrovat, a obligátní rvačky nebo zpívání v saloonu už mi docela lezou krkem, ale ani jedno mi zase tak moc nevadilo. Nebudu tvrdit, že jsem úplně pochopil děj (scénář psalo 7 autorů, což se na logice asi dost podepsalo), ale zase na druhou stranu se pořád něco děje a šlape to jako hodinky. Film se tentokrát točil ve Španělsku, čili westernová a vůbec spaghetti atmosféra (podpořená i scénou mučení na slunci) je mnohem silnější. A jako bonus Nello Pazzafini snad poprvé a naposledy jako klaďák. (09.09.2012)

Strašlivě naivní western, jenž ale drží pohromadě díky svižně vyprávěnému dobrodružnému příběhu. Na zemi svého původu odkazuje snad jen skvělou scénou, v níž Gemma, vystavený napospas přímému slunečnímu světlu, málem přijde o zrak. Předchozí spolupráce Gemmy a Ferroniho (Un dollaro bucato) se mi sice líbila malinko víc, ale tenhle film svoje kouzlo rozhodně má. Ferriova ústřední melodie je opět skvělá. Sluší se ovšem dodat, že si tvůrci "vypůjčili" i z Morriconeho soundtracku ke staršímu filmu "I malamondo", což mělo dohru u soudu. (30.09.2011)

Asi je to ostuda, ale díky uvedení v ČT (a naopak neuvedení prequelu Jeden stříbrný dolar) jde o můj první spaghetti western s Gemmou, když nepočítám pozdějšího Texe a Pána temnot. Kupodivu jde o něco mezi "špageťákem" a ryze americkým westernem z dob občanské války. Vedle francouzské "bloncky" Sophie Daumier (Prachy a smůla), která po tomto filmu natočila už jenom 6 věcí a od konce 70. let už se v žádném filmu neobjevila, se tu objevilo pár tváří z mnohem známějších a zásadnějších filmů: Dan Vadis (jen malé role: Smolař, Tulák z širých plání, Nikdy neprohrát), José Calvo (Pro hrst dolarů, Poklad Inků), Ángel del Pozo (Velká přestřelka, Lesterovi Tři a Čtyři mušketýři), Benito Stefanelli (všechny westerny S.Leoneho) a v jedné ze svých prvních rolí také notoricky známý "bouchač" Riccardo Pizzuti (komedie se Spencerem a Hillem). Jako autor hudby je v titulcích uvedený také Ennio Morricone. Jinak průměr. V zápletce, identitě a motivacích postav jsem se moc neorientoval, asi si to dám ještě jednou. (29.07.2024)

Pokud si potrpíte na originalitu a košatost příběhu, tak se vám tenhle špageťák bude nejspíš líbit. Střižené po americku, ovšem s některým upocenými italskými tvářemi. Gemma je klasický, vydrží desítky ran a rychlost regenerace jeho očí je vskutku pozoruhodná. Záporáků je hodně, ale žádný z nich není výrazný. V druhé půlce jsem to už sledoval tak na půl oka, čekal jsem cynický závěrečný masakr, jestli k němu došlo, čtenáři poznají z tónu komentáře. Dva a půl, ale že jsou ty Satanoce... (27.12.2014)