Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (249)
Uhrančivý a tragický pohľad na povojnovú situáciu v pohraničných oblastiach Sudet, kde čaká na odsun nenávidené nemecké obyvateľstvo. Tiež o človeku, ktorý po vojne chcel mať už konečne pokoj, no postavila sa mu do cesty prekážka - láska. Láska, ktorá však nemala žiadnu šancu, tej trpkosti na oboch stranách tak krátko po vojne zostalo ešte veľmi veľa - totálna absencia porozumenia podtrhnutá skutočnosťou, že medzi oboma hlavnými postavami stála nepreniknuteľná jazyková bariéra. Krásne sugestívny Vláčilov snímok s jedinečnou podmanivou atmosférou. ()
Vyhořelý voják Viktor přijíždí po válce zpět do své země, kde však nenachází nic jiného, než prázdnotu. Drobnou jiskru naděje pro navození pocitu domova v něm však paradoxně vykřesala jeho německá služka, tehdejší dcera největšího nácka v kraji. I když si k sobě postupně nacházejí cestu, není nic tak černobílé a tento jejich vztah je snad již od počátku odsouzen k záhubě. Vláčilovi se podařilo mistrovsky navodit atmosféru za pomoci hudby a skvělých hereckých výkonů (Čepek a Černá vytvořili neskutečně uvěřitelnou dvojici postav), vše s minimem dialogů - hybateli děje jsou totiž emoce.. ()
Nesmírně působivě podaný jednoduchý příběh, to je Adelheid. Zmíněná jednoduchost děje ovšem v žádném případě není na škodu, právě naopak. Všechno, co sledujeme, působí kromě jiného i díky úsporným dialogům a fantastickým výkonům Petra Čepka a Emmy Černé velmi uvěřitelně. Že se František Vláčil rozhodl tenhle film natočit v barvě, mi na rozdíl od jiných nijak nevadí - scény jako byla večeře osvětlená svíčkami mají právě díky použití barvy až magickou atmosféru. Zdeněk Liška, který je zde uveden jako skladatel, tentokrát však nekomponoval, nýbrž se postaral o výběr ze Straussových a Bachových skladeb. A protože to udělal s profesionálním citem, nelze mít výhrady. Čtyři a polovička. ()
Výtečné drama, které trochu upadlo v zapomnění, což je škoda. Vláčilovi se v něm podařilo výborně zachytit atmosféru naprosté osamělosti v poválečné době a opuštěné krajiny, kde bylo možné cokoli a člověk nikdy nevěděl, koho potká a s kým přijde do kontaktu. Ve velmi pomalém tempu vypráví silný příběh dvou lidí, kteří "na sebe zbyli" a byli de facto nuceni spolu vycházet. Snímek je unikátní i v tom, že najednou tu Němci nebyli za ty úplně špatné, ale Adelheid je zobrazena jako dívka, která byla vláčena dobou, nic závažného zřejmě neudělala, přesto bude potrestána. Výsledek by byl jen poloviční bez nádherné kamery Františka Uldricha, která krásné lokace zabírá vskuku parádně. Funguje i komornost, kterou Vláčil záměrně zvolil a vyjadřuje se velmi minimalisticky. V kontrastu s tím je pak opulentní hudba Johanna Strausse, která jen dotváří onu odcizenou atmosféru. Naprosto famózní jsou pak výkony Petra Čepka a Emmy Černé, kterým stačí spolu jen kooperovat a vůbec nemluvit a stejně řeknou vše, výborně jim přihrává především Jan Vostrčil, i když je samozřejmě až na druhé koleji. K dokonalosti pak chybí snad jen trochu větší spád a o trochu víc emocí, protože film je celou dobu zbytečně odtažitý. Jinak ale zasloužený a bohužel opomíjený klenot československé kinematografie. 85 % ()
Osudová přitažlivost a základní instinkty v českém pohraničí těsně po II. světové válce. Erotické dusno v poetickém hávu Vláčilovy režie. Velmi přitažlivá Emma Černá a jen na první pohled drsný Čepek v defektním milostném příběhu, který neměl šanci na dobrý konec, ale kde mne přesto jeho syrovost překvapila. ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (8)
- Roli Adelheid (Emma Černá) měla původně hrát Jana Hlaváčová. (sud)
- Natáčelo se v okolí obce Novina u Kryštofova údolí a na zámku Lužec (část města Vroutek v okrese Louny). (M.B)
- První barevný film režiséra Františka Vláčila. (me116)
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
Reklama