Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Jana Dítětová, Marie Logojdová, Vítězslav Jandák, Josef Somr, Alois Švehlík, Nina Popelíková, Václav Lohniský (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Starnúci pražský špecialista doktor Meluzín po rozchode so ženou, ktorá ostala v zahraničí, nastúpi na miesto obvodného lekára na vidieku. Chce opäť nájsť stratený pokoj a rovnováhu v krajine svojho detstva. Ľudia mu spočiatku nedôverujú a stáva sa terčom ohovárania, jeho odbornosť a múdrosť však napokon i nedôverčivých vidiečanov presvedčia, že je nielen dobrý lekár, ale aj dobrý človek. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (208)
Nezapomenutelný doktor Meluzín v podání Rudolfa Hrušínského se na sklonku života vrací k tomu, čím kdysi byl, nebo možná ještě je. Prochází krajinou svého dětství, aniž by někomu ublížil. Naopak, hrozí-li pokušení navázat nový citový vztah s vdanou - i když opuštěnou - ženou, odebere se raději do ústraní. Zde je vidět zásadní rozdíl mezi filmy Vláčilovými a běžnou filmovou produkcí. Zatímco běžně by byl rozehrán part postupného sblížování muže a ženy, zde je představa konečného souznění odbyta jediným prudkým střihem - zábleskem či signálem, který velí opustit tuto cestu zkázy. Doktoru Meluzínovi se daří přemoci pokušení a proměnit je v konečné dobro (Petrův návrat a adopce Markétiny holčičky), kterému předcházel další zákmit náhlého poznání v podobě odjíždějící/umírající Markéty za oknem moknoucí sanity. To jsou ty struny, kterých se umí dotknout pouze skutečný umělec. ()
Dost depresivní psychologický snímek. K osamělosti doktorovi postavy se pozvolna nabalují samé nepříjemné události a většina z vedlejších postav je v nějakém kritickém období nebo řeší životní dilema. Ani vesnická atmosféra není uvolněná, neustále prší, nic se nedaří a ještě tak podtrhuje negativní náladu, o závěru v sanitce nemluvě. Hrušínský jako obvykle málomluvný, ale perfektní. ()
Když jsem si dal ze zvědavosti Dým bramborové natě, tak nějak jsem si v duchu říkal, že už jdu cestou opravdovýho filmovýho gurmána, labužníka a fajnšmekra. Po dokoukání jsem usoudil, že to byla moje mylná domněnka, že na to prostě nemám... Nicméně pan Hrušínský je genialita sama o sobě a díky němu mají filmy tak vysokou kvalitu, jakou mají! 65% ()
Na dobu veselého budování socialismu dost ponurý film. Ale o to věrnější a pravdivější. Doktor Meluzín, nezván a nevítán, si klestí cestu životem na vesnici, která mu měla připomínat šťastné dětství. Jenže vše se změnilo a od dětství ho dělí nejen spousta let, ale také nová doba, tolik odlišná od té dřívější. V tomto filmu je to hodně patrné, proto byl zřejmě také zakázán. ()
Hrušinského lekár prichádza na dedinu, začne riešiť ich problémy, do ktorých sa zamotá aj emocionálne a divák má pocit, že to už v českom filme videl mnohokrát. Lenže vo Vláčilovom podaní sa jedná o dielo predsa len utlmenejšie a depresívnejšie, ako sme z prostredia českej filmovej dediny zvyknutí. Asi Vám pripomenie štýlom skôr Karla Kachyňu. Po polovici začne byť jasná téma filmu a čím ďalej sa blížime ku koncu, tým je nám jasnejšie, ako musí film skončiť a pochopíme, že akýkoľvek iný záver ako ten predpokladaný by bol nelogický. Očakávania sa naplnia, ale katarzia prichádza iba polovičná. Stále lepšie, ako z diváka ždímať slzy. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Do hlavní role dokázal režisér František Vláčil prosadit Rudolfa Hrušínského, ačkoli ten byl od roku 1972 v nemilosti režimu a nesměl točit filmy. (Haller)
- Na scénáři se podílel též v titulcích neuvedený Vladimír Körner, který je také autorem názvu filmu. (Xell)
- Most, který v dešti přejíždí Ota (Vítezslav Jandák), je Stádlecký řetězový most přes Lužnici. Jedná se o poslední empírový řetězový most na našem území, tehdy čerstvě přestěhovaný z Vltavy u Podolska. (John Dunbar)
Reklama