Dým bramborové natě

Mistr Vláčil sevřen dobovými (ne)možnostmi. Druhý mistr Liška jako by se jen díval zpovzdálí. Nicméně precizní obsazení překonává i tuto bariéru. Až přehnaně, ovšem skvostně klidný Rudla, Lohnického hrobnická filosofie, dvě výrazné zástupkyně dramatické tvorby naší kinematografie a rozverná maminka, dostávající zde životní, hereckou příležitost. (22.02.2014)

Nezapomenutelný doktor Meluzín v podání Rudolfa Hrušínského se na sklonku života vrací k tomu, čím kdysi byl, nebo možná ještě je. Prochází krajinou svého dětství, aniž by někomu ublížil. Naopak, hrozí-li pokušení navázat nový citový vztah s vdanou - i když opuštěnou - ženou, odebere se raději do ústraní. Zde je vidět zásadní rozdíl mezi filmy Vláčilovými a běžnou filmovou produkcí. Zatímco běžně by byl rozehrán part postupného sblížování muže a ženy, zde je představa konečného souznění odbyta jediným prudkým střihem - zábleskem či signálem, který velí opustit tuto cestu zkázy. Doktoru Meluzínovi se daří přemoci pokušení a proměnit je v konečné dobro (Petrův návrat a adopce Markétiny holčičky), kterému předcházel další zákmit náhlého poznání v podobě odjíždějící/umírající Markéty za oknem moknoucí sanity. To jsou ty struny, kterých se umí dotknout pouze skutečný umělec. (19.09.2011)

Doktor Meluzin hledá sám sebe, vrací se ke kořenům a pohodlný život primáře mění za doktorské harcování mezi obyvateli venkova. Postupně si získává jejich důvěru, mění některé osudy, zaplétá se do složitých vztahů. Navzdory tématu nejde o hřejivý, pohodový snímek, jak jsem původně čekala (než se ozvaly první tóny hudby;-)) - důvodů k úsměvu se najde jen málo. Atmosféra filmu je převážně chmurná, melancholická až depresivní a to je také jediný důvod, proč tomuhle jinak kvalitnímu psychodramatu nedám čtyři hvězdičky. Zkrátka bych přivítala více vesnické poetiky a méně deprimující temnoty. Hereckým výkonům nelze nic vytknout, což při té plejádě více či méně slavných jmen není žádným překvapením. Dobrý, moudrý, nicméně ne zrovna příjemný film - vhodný k vyvolání chandry, na duši nezahřeje. Potěšilo minimum obvykle všudypřítomné socialistické propagandy. 69% (25.01.2010)

Jazdou a zábermi cesty sa to začína aj končí, ale inak je to veľmi rozvláčne a aj výkon Hrušínského filmu pomohol veľmi zľahka. Dej je nevýrazný a jedine dedinská atmosféra mala niečo do seba. Príliš melancholické. –––– Tak jsem se naučil chodit pomalu. Mrtvý pták. – Ono je spíš důležité, kam člověk dojde. (21.02.2014)

Komorni film s bravurne vykreslenymi a zahranymi postavy - mezi nimiz doopravdy R. Hrusinsky vycniva jako supernova mezi stolnimi lampickami. Jeho posmutnely doktor s zivotnim nadhledem se nezaryje do pameti nejakou jednou vyraznou scenou, ale zanecha vzpominku na kvalitni filmovy zazitek celou svou komplexnosti. (05.01.2004)