Insidious: Červené dvere

Lepšie ako predošlý film ale slabšie ako prvý insidious. Prvotný dojem až príliš priemerný. S bratrancom sme si hovorili kde je ten horor, skôr to bola dráma so známymi postavami. Chválabohu sa to rozbehlo a Patrick Wilson to celé uzavrel. Zatiaľ však najslabší tohtoročný kino zážitok. S prižmurenymi očami. 4* (06.09.2023)

Recyklát ze světa Insidous je bez nápadu a v mizerné režii nijak výrazného herce, který by měl zůstat jen u herectví. V neúměrně dlouhé expozici se řeší vztahy postav, až se jeden zalekne, jestli nešel na jiný film. O jakéms takéms hororu se dá mluvit až od první lekačky ve výtvarném kurzu. A ač lekačky jsou doménou série, tak zde kromě nich nic jiného není. Žádné napětí, žádná temná atmosféra. A momenty, jako je vzbouřené prostěradlo, vzbuzují spíše úsměv, než strach. Lekačky samozřejmě doprovázejí výstřely z děla a třeskot činelů, takže občas máte pocit, že vyletíte z křesla až nad budovu kina - strach v tom ale opět není. Pomíjím hrátky s astrálem, což by bylo nadlouho, ale jinak jsem spíš čekal Freddyho. A démon opět a znovu připomněl Star Wars. Kruciš, to fakt nemají autoři více fantazie? Nic převratného jsem nečekal, ovšem tohle byla opravdu mizérie. Potěšila Lin Shaye, z které už je doslova ikona současného hororu, byť moc prostoru nedostala. A pak mě ještě lehce drtily titulky - i s mou chatrnou angličtinou jsem leccos vnímal jako nevhodně přeložené, navíc došlo i na gramatické chyby - citoslovce húú se nepíše s kroužkovaným u. Film doporučuji jen skalním příznivcům série a masochistům, jinak ztráta času. (12.07.2023)

Pro sérii Insidious mám slabost. Stejně jako sérii V zajetí démonů. Trojici Wan, Wilson a Whannell mám prostě rád a i když jsem po čtvrtém Insidious říkal, že bych to nechal být, tak jsem vlastně za pětku rád. V horkých dnech jako panovalo kolem premiéry bylo neskutečně parádní si dojít do sálu a užít si tenhle horor v Dolby Atmos. Insidious pět se vlastně vrací k původním dvěma dílům od Wana a u každého pokračování se mi strašně moc líbí ta nitka zpátky na sérii. A těch má Red Door hned několik. Strašení možná přichází trošku později, ale i to není úplná novinka v téhle sérii. Na konci vám pak zase nenechá vydechnout. Já jsem byl vlastně spokojený. Bavil jsem se, bál jsem se a film si užil. Navíc finále je opravdu hezkou nostalgickou tečkou. Teď bych už ale možná opravdu nechal sérii přeci jen být. (75 %) (10.08.2023)

Tak nám Inshitdious (Vhovněvězící) i přes mé neutuchající protesty a nevybíravé maily studiu, plné žalostných vulgarismů, neutěšeně pokračuje, a řekl bych, že ty dveře byly spíš příznačně nahnědlé. Skomírající béčkový herec Patrik začal ze zoufalství fušovat do režie, a je to citelně znát, i když je i samotný scénář opět přiblblá telenovelová sračka, tentokrát o znovunalezení rodinných hovnot mezi na pěst ubuleným dedym a jeho nesympatickým mastňáckým spratkem prostřednictvím pár zase naprosto nebubacích astrálních kokotů, ojediněle unyle bafajících z pod postelí a temných koutů. Zedník architektem holt většinou nikdy nebude. A tak se špatně vedený dedy s ublíženeckým výrazem typu „skřípljsemsikoulevzipu“ devadesát minut ukřivděně bloncká od ničeho k ničemu, vzdychajíc nad rozvráceným rodinným zázemím, jeho špatně vedené artově autistické antikoncepční selhání kompulzivně čmárá uhlem škaredé černé obrázky, mohutně podporováno špatně vedenou škaredou, tlustou, avšak silnou a řádně emancipovanou spolužačkou ze Senegalu, pravděpodobně teplou, až se všichni nakonec jako obvykle znuděně vypraví s lucerničkou do nějaké té tmavé astrální prdele, kde se táta zapře o futro a hrdinně zablokuje dveře, ze kterých teče kolomaz, před ukrutně neděsivou až komickou astrální černou rukou. No hurá, zoláti vyhráli, rodinná pouta obnovena, rozvrácená rodina je opět zvrácenou, máma děsně chce být zase s tátou, bo astrální hrdina, fuckan je rád, že jeho dysfunkční výchova nebude nadále pokračovat, navíc má uvědomělou, hexadecimální ebenovou nevěstu, a všichni společně mohou za zvuků molových houslí ruku v ruce odkráčet k zapadající jeblé astrální bábě z předchozích dílů. Už s tím fuckt jděte do prdele! (04.08.2023)

Vzťah otca so synom a odhaľovanie toho, čo sa im v minulosti stalo, je gro filmu. Je preto veľmi pravdepodobné, že si film užijú skôr diváci, ktorých bude ich zápasenie baviť a radi si zaspomínajú aj na staré časti. Nostalgia vie skrátka spraviť svoje. Osobne som v tomto ohľade s filmom nemal žiaden problém, a preto mu môžem udeliť sedem bodov z desiatich. Ak ťa vývoj vzťahu hrdinov a neustále rýpanie v minulosti nechytia, môže sa ľahko stať, že odídeš z kina sklamaný (vtedy si z desiatkovej stupncie odrátaj pokojne aj dva body). V opačnom prípade si užiješ jednoduchú hororovú popcornovú zábavu so starými hrdinami presunutú do vysokoškolského prostredia. Keď sa prehryzieš pomalším úvodom a nebudeš očakávať nič viac než tradičný jump scare s niekoľkými naozaj vydarenými, vizuálne odpudivými scénami, pokojne si na víkend rezervuj lístky. Viac v recenzii. (06.07.2023)