Insidious: Červené dvere

[20%] Je to pro mě zklamání, ale utěšuji se, že je dobře, že jsem se na poslední chvíli rozhodl na to nejít do kina. První dva díly Insidios od Jamese Wana byly naprosto skvělé, to samé můžu říct o Conjuring. Třetí a čtvrtý Insidious – to už bylo výrazně slabší, ale furt to nebyla taková slabota jako toto. Dějově to jakoby má navazovat na druhý díl. Jenže mě to tak nudilo, tak to bylo nezáživné, že mě i ten Wilson přišel místy otravný. A to už vůbec nemluvím o jeho synovi, který zde působil jak podivín z ústavu. Nějaké ty lekačky? Žádná mě nevyděsila a to tajemno, propojení do nitra těch přízraků, to zde bylo rovněž uspávací, včetně hudby. Takže víc to asi okecávat nebudu, je to jedna velká zbytečnost. Neříkám, že je zde něco nelogického, držel jsem Patrickovi pěstě, aby se mu jeho režijní debut povedl, ale bohužel … Ono celkově dnešní duchařské horory upadají – je to prostě o tom samém. A to jsem je kdysi hltal všema deseti viz výše zmíněný Wan, který tehdy tyhle moderní horory zahájil a sem tam se ostatním povedlo navázat v jeho stylu. (17.08.2023)

Série Insidious je moje oblíbená hororová série. Každý díl mám rád. Líbí se mi, že každý díl je zajímavý svým příběhem, démonama, dobrou atmosférou, funkčními lekačkami a do toho postavy, které mě baví. Pátý díl navazuje na první dva díly (trojka a čtyřka se odehrávají před jedničkou) a vrací se původní obsazení v čele s Patrickem Wilsonem. Ten si vyzkoušel poprvé režii u celovečerního filmu. Vrací se i démon z jedničky. Takže jak tohle dopadlo? No… moc dobře ne. Musím se přiznat, že po odchodu z kina jsem si říkal, že to zas taková hrůza nebyla. Ale po několika hodinách jsem si uvědomil, jak moc ten film nefunguje. Filmu hrozně trvá, než se začne něco dít. Což mi nevadí. Mám rád jakýkoliv druh filmu. Jenže zde hrozně trvá, než se začne rozjíždět děj. Film je o vztahu otce a syna. Celou dobu jsem s tím neměl příliš velký problém. Ve finále je to, ale hrozně nezajímavý a uspěchaný dílo, kterému jakoby chybělo 10 stránek scénáře. Co chci říct je to, že film jakmile se začne rozjíždět, tak se zničehonic přeskočí do finále a je během chvíle konec. Filmu se ani nedaří moc dobře budovat atmosféru a místo toho se zde snaží Wilson sázet na lekačky. Těch je tady opět, jak je zvykem u této série hned několik. Například u té první se musím přiznat, že mi málem bouchlo srdce. První lekačka totiž přišla úplně odnikud. No a právě ta první byla také nejpovedenější… zbytek byly čekaný. Samotný démon, který se vrací z prvního dílu je nevyužitý a nemá Tak zapamatovatelný momenty jako v prvním díle. Dokonce i samotná hudba mě poněkud zklamala (možná za to může fakt, že den před projekcí jsem si dal jedničku a tam je to zkrátka jiný kafe). Suma sumárum ve finále je to průměrný kousek, kterému musím odebrat tu jednu hvězdu, kterou jsem mu po projekci chtěl dát. Jako horor totiž tento film moc dobře nefunguje. P.S. Leigh Whannell tady chyběl… jeho scénáře byly mnohem funkčnější než to, co tady Scott Teems napsal. PP.S. Lin Shaye potěšila. 4/10 (09.07.2023)

První díly téhle série byly docela strašidelné. Poslední příspěvky frančízy už bohužel těchto kvalit nedosahují. Konkrétně tady chybí zajímavější scénář a strašidelnější atmosféra. Jakkoli je závěr docela fajn, na lepší hodnocení to nestačí. V podstatě je to série deset minut nuda - nahodilý bubák - deset minut nuda - atd. atd. (27.01.2024)

Tak nějak nevím, kde začít, tak to vezmu od konce. Je tu fajn napojení na předchozí filmy a pěkně je rozšiřuje, což b,y se vlastně dalo říct, že tímto tento film je. Je to jen takové rozšíření toho, co jsme viděli. Nic nového nepřináší a to ani v oblasti žánru. Hlavní zápletka je nenávist syna k otci a její řešení spočívá v tom, že někdo někomu neřekl pravdu, což jsme poslední dobou viděli snad v každém druhém filmu. Atmosféra celkem dobře budovaná, s jedním nečekaným jumpscarem. Ostatní byly lehce předvídatelné. Jako zakončení série toto ale funguje a zůstal bych u toho. Pro mě nejslabší díl série. 5/10 (09.07.2023)

Popíšem hlavný dôvod prečo je záver Trilógie o Lambertových lepší ako oba prequely bez nej. Predstaviteľ Josha sa nebál svoju prvotinu uchopiť inak. Pokračovanie osudov so značným časovým odstupom osciluje medzi rodinnou drámou, tínedžerským filmom a ducharinou. Intenzívneho strašenia sa nám toľko nedostáva, ale vychádza z príbehu. To v prequeloch nebolo, tam šlo vyslovene o situácie, ktorým bol podriadený dej. Tu je príbeh nosným pilierom. Pod vplyvom udalostí sa rodina rozhodne podstúpiť zákrok hneď troch členov, ktorí si nemajú nič pamätať. Lenže to napokon povedie k jej rozpadu. Už len fakt, že sa Renai s Joshom rozvedie preto, že mu „lobotómia“ porozhadzovala závity je silné kafe. Na démonov sa dá ale spoľahnúť, tí slabé stránky našich hrdinov poznajú a boľavú minulosť im pripomenú. A že mi tep pulzoval ako blázon pri obyčajnom čarbaní na hodine výtvarnej už o čomsi vypovedá. Napínavých scén tu bol dostatok. Ďalej som rád, že sa pokračovalo s pôvodnými dokonca detskými hercami, ktorí už deťmi neboli. Do filmu zapadla aj spolužiačka so zmyslom pre humor a pobavilo cameo tandemu webových krotiteľov. Nebol som stotožnený iba s vyvrcholením, kedy mali byť tvorcovia odvážnejší a buď niekoho obetovať alebo aspoň neskĺzať do sentimentálnych rozhovorov. V súčte za mňa prekvápko a druhý najlepší diel. (01.05.2024)