Insidious: Červené dvere

Tak to dopadá, když nastavuješ už nastavenou kaši. Nemá cenu si nic namlouvat, faktem je, že série Insidious má nezadržitelně sestupnou tendenci, což Červené dveře jen potvrzují a další pokračování si myslím, že už není opravdu žádoucí, aby to totiž nakonec neskončilo někde u Odpadových hodnot, k nimž se tedy zas až tak zatím toto pokračování úplně nepřibližuje, ale prostě už to nelze vnímat ani zdaleka tak pozitivně jako první díly, a opakuji, toto pokračování nabízí skutečně už jen takovou převařenou vodu, dějově přešlapující více než hodinu na místě, a spíše než rozvíjení světa za Červenými dveřmi se tu tvůrci věnují rodinnému dramatu o rozvrácené famílii, a i když se to pak po přemístění do světa za ,,dvěřmi´´ přeci jen alespoň trochu rozjede, tak pořád je to spíš nuda, kde se toho příliš nestane, no a co se týče závěrečného vyústění, tak tam můžeme hovořit o definitivně posledním pomyslném hřebíčku do rakve této série, jelikož se jedná o doslova směšní a trapný happyend se vším všudy, kde se všichni obejmou, protože je zlo poraženo a jsme zas šťastná rodinka, až navěky ámen. Ke všem těmto negativům lze jinak určitě připočíst i ztrátu působivé atmosféry, kterou předchozí díly oplývaly, chybí tu ale i napětí, co je ovšem nejhorší, tak tu nejsou k dispozici již ale ani žádně hororové prvky, minimum bubáků, minimum lekaček, o krvi ani nemluvě, i když na ní to pravda nebylo postavené ani v předchozích filmech, ale prostě po této stránce se tu toho objevuje skutečně jen úplné minimum, a i to minimum je navíc nefunkční. Insidious: Červené dveře tak zkrátka není povedená podívaná, a to z toho nejjednoduššího důvodu, že nedisponuje ani jedním jediným pozitivem. (17.02.2024)

Zdá se, že série Insidious oplývá znakem nevyčerpatelnosti, vždyť astrální dimenze Zásvětí (pro mě mnohem vhodnější překlad než Dálava) nabízí tolik možností ze kterých lze čerpat. A režisérskou židli tentokrát zasedl (či posedl?) sám Patrick Wilson. Snaha byla sice znát, jen provedení poněkud pokulhávalo. Co mě hodně zasáhlo byla Daltonova umělecká tvorba a Joshovo CT vyšetření mozku (poslední dobou takové prostředí hůř snáším). Když to tedy shrnu, vidět to v kině nebyl až takový zážitek jaký jsem od toho očekávala. (09.07.2023)

Všechny předchozí díly jsem zkouknul v posledních 5 dnech, jelikož jsem je předtím neviděl. Zkouknout filmy po sobě, tak abych je měl v paměti se ukázalo jako skvělé rozhodnutí, jelikož jsou jednotlivě provázané nebo na sebe alespon odkazují. Rozhodně mi tento díl přišel jako nejlepší ze série, ale je možné, že mě ovlivnilo sledování v kině a ne doma na gauči, jako to bylo u předchozích dílů. Původně jsem se bál do kina jít, soudě dle hodnocení, film ale předčil očekávání a krásně sérii zakončil. (20.07.2023)

Recyklát ze světa Insidous je bez nápadu a v mizerné režii nijak výrazného herce, který by měl zůstat jen u herectví. V neúměrně dlouhé expozici se řeší vztahy postav, až se jeden zalekne, jestli nešel na jiný film. O jakéms takéms hororu se dá mluvit až od první lekačky ve výtvarném kurzu. A ač lekačky jsou doménou série, tak zde kromě nich nic jiného není. Žádné napětí, žádná temná atmosféra. A momenty, jako je vzbouřené prostěradlo, vzbuzují spíše úsměv, než strach. Lekačky samozřejmě doprovázejí výstřely z děla a třeskot činelů, takže občas máte pocit, že vyletíte z křesla až nad budovu kina - strach v tom ale opět není. Pomíjím hrátky s astrálem, což by bylo nadlouho, ale jinak jsem spíš čekal Freddyho. A démon opět a znovu připomněl Star Wars. Kruciš, to fakt nemají autoři více fantazie? Nic převratného jsem nečekal, ovšem tohle byla opravdu mizérie. Potěšila Lin Shaye, z které už je doslova ikona současného hororu, byť moc prostoru nedostala. A pak mě ještě lehce drtily titulky - i s mou chatrnou angličtinou jsem leccos vnímal jako nevhodně přeložené, navíc došlo i na gramatické chyby - citoslovce húú se nepíše s kroužkovaným u. Film doporučuji jen skalním příznivcům série a masochistům, jinak ztráta času. (12.07.2023)