Marketa Lazarová

Tak jsem si říkal, co to může být za film, že má 86% a 3 z mých 8 oblíbených uživatelů dali 2*. To je podezřelé a u mne na čsfd ojedinělé. Teď už vím proč. Jak píše Douglas, je to nádherně natočená nuda. Skutečně je 160 minut dost a marně tápu v paměti, že by nějaký náš film měl podobnou stopáž. Přitom každý záběr vypovídá, že kameraman odvedl svou práci na výtečnou. Stejně jako jiní, scénárista, režisér, herci, kostýmerky atd. Magda ukazuje své krásné mladé kozy a můj oblíbený středověk mi je tak ještě milejší. Vypodobněn byl opravdu velmi realisticky. Umělecky skutečně dokonalý film, ale tou nudou zavání. Je to u mne trochu na hraně, mezi 3* a 4*, ale to umělecké krásno musím zohlednit! (06.05.2008)

„V nahém světě středověku, vlčí láska ke člověku, bohabojnost meče svírá, kdo miluje (ne)umírá.“ Román přetavený do pochmurné balady středověkým bardem Františkem Vláčilem, esence lidství ve vší hrůzné kráse. Film drsný, krutý a nelítostný, stejně jako život v oněch dávných dobách. Příběh o prudké vášni, která se sobecky neohlíží na nic. Ani na konvence či společenská tabu (incest Adama Jednoručky a Alexandry) a nejméně ze všeho pak na rozum. Příběh vášně, které podlehl i Mikoláš, syn Kozlíkův a tím nasměroval život Markety úplně jinam, než jí bylo určeno. Ne do kláštera, ale do světa, do veškeré bídy i divokých radostí prosté existence. Lidé jsou odvěků nádoby hříšné, až po okraj naplněné chtíčem, zlobou a sobeckostí, ale i milosrdenstvím a láskou. Už jen jako Kozlík, zeman sezením na Roháčku, bych v čase zbývajícím chtěl žít: „Nezapírám své hříchy, sahával jsem příliš snadno po meči. Ale nikdy jsem nenapadl bezbranného! Moje skutky mě zděsí při posledním soudu, budu se bát. Ale nezastydím se !" A nad sebou nebe plné hvězd. Kdo říká ne filmové Marketě, říká ne životu. (06.08.2023)

Z pekla do nebe a zpět snadno a rychle. Ze svatosti ke hříchu a z hříchu do lásky ještě rychleji. Středověk v plné síle, který se všem těm Statečným srdcím podobá asi jako hladový vlk pekingskému palácovému psíkovi. Pusté skály a holé stromy, uprostřed kterých vyroste voňavá, křehká a nezničitelná bylinka. Báseň v obrazech, která postrádá rým i koketnost, zato síly je v ní jak v domácí kořalce. Tuplovaný génius předlohy a režiséra, kteří nenechají diváka tupě sedět, ale vyvlečou ho do toho zběsilého danse macabre spolu s postavami a nedají mu vydechnout do poslední chvíle. (31.08.2007)

Ta atmosféra…ta hutná středověká atmosféra! To je něco neskutečného. Tři hodiny se vpravíte do světa bezčasí, kde platí pravidla doby temna. Marketa Lazarová je bezesporu geniální film, s čímž mu neskutečně pomáhá éterická hudba, ale samozřejmě i mnohdy smutně znějící kamerové záběry, herecké výkony, ale i námět, bez kterého by to nešlo. Jen škoda, že námět je tu spíše filozofického charakteru a tak vlastně nepotřebuje děj. Poetismus v té nejdrsnější podobě. Za mě osobně mě nejvíce překvapila role Vladimíra Menšíka, nejsem na takové dramatické role v jeho podání zvyklý, o to více jsem si ho ale užíval. (23.06.2021)

Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost. (24.07.2014)