Marketa Lazarová

Mnohými kritiky označována jako nejlepší český film všech dob. Z mého pohledu víc než uspokojení náročného diváka, co se hudby, kamery, scénáře a vůbec celkové kvality týče. Musím uznat, že si pan Vláčil dal s tímto snímkem velkou práci a také, že se mu vyplatila. Chybí tomu však určitá univerzálnost, jelikož hledat zalíbení u diváků mladší generace je podle mě marné. Jednou větou: Na svoji dobu vysoce nadprůměrný film. (27.11.2007)

Velmi slabé tři hvězdy, které dávám vesměs za krásnou hudbu Zdeňka Lišky, vlasy Magdy Vášáryové a za to, že se na to hezky dívalo a přežil jsem to bez újmy na zdraví. Co měl ale být ten zbytek?! Teda přesněji řečeno – co měla znamenat ta úvodní hodina? Při sledování filmů a seriálů se mi stalo už ledacos, ale že bych se na něco koukal přes hodinu a stále neměl vůbec ponětí, na co že se to vlastně dívám – to se mi donedávna fakt ještě nepodařilo. Co to sakra bylo?! Dopředu se omlouvám za mé zmatené výkřiky do prázdna, ale tenhle film mě při psaní komentáře k tomu přímo vybízí. Film má sice zajímavou vizuální stránkou, ale to, co se z mých reproduktorů linulo, bylo něco šílenýho – proboha, tak šílený postsynchrony jsem ještě nikdy předtím neslyšel! Nevím, jestli to byl čistě jen můj problém, ale film, kde pomalu není poznat, která postava mluví a co vlastně mluví a kde si tyhle hlasy neustále skákají do řeči – jako pardon, ale jestli tohle bylo uděláno záměrně, tak na mě to nezafungovalo ani náhodou, ba naopak, zapůsobilo to na mě naprosto opačným účinkem. Zaplaťpánbůh, že druhá část už je podstatně lepší a už mi i dávala smysl, jinak bych vážně přemýšlel o mnohem nižším hodnocení. Zatraceně, tohle byl teda pořádně divnej film. Je pravda, že já divné filmy vyhledávám záměrně, ale tohle bylo i na mě až příliš divné. Tohle snad snese srovnání jedině s Antikristem, protože obojí je takové psycho, že u mě asi na hodně dlouho zůstanou některé momenty vryty hluboko do paměti. U Antikrista je to samozřejmě Chaos reigns a nůžky kontra poštěvák, zatímco tady bych to viděl na Markétin pohled à la Samara a tak vůbec to všudypřítomné skákání do řeči, z něhož mi místy fakt silně hrabalo. Pokud tedy hledáte film, který by ve vás zanechal nějaký opravdu hluboký otisk, jděte do Markéty. A nedívejte se na to s očekáváním normálního snímku, protože takovou chybu jsem udělal já a taky na to tvrdě doplatil. (19.05.2012)

Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost. (24.07.2014)

To nejlepší na tomhle filmu je ten filmový plakát tady. A hlavně, Markéta Lazarová není film historický, spíš je to takový exkurz do českého středověku se vším všudy. Nedivím se, že se Vláčila stal alkoholik, a být já z vedení Barrandova a na premiéře vidět, co pan Vláčil s Pavlíčkem udělali s mými 13 miliony, hodím si mašli. Liškova hudba je jako vždy výborná, ale za to kamera se vším tím zoomováním a oddalováním je trochu na odstřel. Mimochodem, Markéta Lazarová je nejhorší hrdinka v dějinách filmu, chci radši film s názvem Alexandra Kozlíková. (09.09.2012)

Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens (05.05.2008)