Marketa Lazarová

Ach pro mně asi jedno z nejtěžších hodnocení na databázi. Už od prvního záběru jsem na to koukal z otevřenou hubou, protože to bylo tak dobově a atmosféricky pohlcující, že to až není možné a ke zdejšímu nadšení se přidávám, protože tohle je ukázka absolutního režisérského mistrovství. Druhá stránka Markétky je však příběh a způsob vyprávění a tady se přiznávám, že to na mně bylo příliš těžké a působilo to, jak kdyby mezi mnou a filmem bylo sklo, prostě jsme se k sobě nedostali. Ovšem docela by mně zajímalo jak by na mně film působil v kině, myslím si, že to musí být max. zážitek. (28.01.2018)

Pro mě je Markéta Lazarová jednou z neobtížnějších skvostů naší kinematografie. Fascinující bude tahle oddysea a zřejmě nikým nepřekonaná ještě dlouhá léta. Nemohu říct, že bych všemu cele porozuměla, ale to asi nebylo ani záměrem Františka Vláčila a tak jsem jen nechala unášet a ponořila se do doby hodně vzdálené...... s boji, s velkou láskou, ale i nenávistí, s vlky atd. a to celé podkreslené místy mrazivou hudbou, která dokonale dotvářela už tak posmutnělou atmosféru a za sebe mohu napsat, že byla skutečně velmi působivá přesně v daných obrazech. O hereckém koncertu není třeba vůbec polemizovat, to byla dokonalost sama. Ne, že bych tyhle filmy vysloveně vyhledávala, ale dík, že jsem měla možnost vidět Markétu Lazarovou podruhé, protože po letech jsem jí vnímala zase trochu jinak. Filmová výzva 2016 (06.02.2016)

Ta atmosféra…ta hutná středověká atmosféra! To je něco neskutečného. Tři hodiny se vpravíte do světa bezčasí, kde platí pravidla doby temna. Marketa Lazarová je bezesporu geniální film, s čímž mu neskutečně pomáhá éterická hudba, ale samozřejmě i mnohdy smutně znějící kamerové záběry, herecké výkony, ale i námět, bez kterého by to nešlo. Jen škoda, že námět je tu spíše filozofického charakteru a tak vlastně nepotřebuje děj. Poetismus v té nejdrsnější podobě. Za mě osobně mě nejvíce překvapila role Vladimíra Menšíka, nejsem na takové dramatické role v jeho podání zvyklý, o to více jsem si ho ale užíval. (23.06.2021)

Velmi slabé tři hvězdy, které dávám vesměs za krásnou hudbu Zdeňka Lišky, vlasy Magdy Vášáryové a za to, že se na to hezky dívalo a přežil jsem to bez újmy na zdraví. Co měl ale být ten zbytek?! Teda přesněji řečeno – co měla znamenat ta úvodní hodina? Při sledování filmů a seriálů se mi stalo už ledacos, ale že bych se na něco koukal přes hodinu a stále neměl vůbec ponětí, na co že se to vlastně dívám – to se mi donedávna fakt ještě nepodařilo. Co to sakra bylo?! Dopředu se omlouvám za mé zmatené výkřiky do prázdna, ale tenhle film mě při psaní komentáře k tomu přímo vybízí. Film má sice zajímavou vizuální stránkou, ale to, co se z mých reproduktorů linulo, bylo něco šílenýho – proboha, tak šílený postsynchrony jsem ještě nikdy předtím neslyšel! Nevím, jestli to byl čistě jen můj problém, ale film, kde pomalu není poznat, která postava mluví a co vlastně mluví a kde si tyhle hlasy neustále skákají do řeči – jako pardon, ale jestli tohle bylo uděláno záměrně, tak na mě to nezafungovalo ani náhodou, ba naopak, zapůsobilo to na mě naprosto opačným účinkem. Zaplaťpánbůh, že druhá část už je podstatně lepší a už mi i dávala smysl, jinak bych vážně přemýšlel o mnohem nižším hodnocení. Zatraceně, tohle byl teda pořádně divnej film. Je pravda, že já divné filmy vyhledávám záměrně, ale tohle bylo i na mě až příliš divné. Tohle snad snese srovnání jedině s Antikristem, protože obojí je takové psycho, že u mě asi na hodně dlouho zůstanou některé momenty vryty hluboko do paměti. U Antikrista je to samozřejmě Chaos reigns a nůžky kontra poštěvák, zatímco tady bych to viděl na Markétin pohled à la Samara a tak vůbec to všudypřítomné skákání do řeči, z něhož mi místy fakt silně hrabalo. Pokud tedy hledáte film, který by ve vás zanechal nějaký opravdu hluboký otisk, jděte do Markéty. A nedívejte se na to s očekáváním normálního snímku, protože takovou chybu jsem udělal já a taky na to tvrdě doplatil. (19.05.2012)