Marketa Lazarová

Ach pro mně asi jedno z nejtěžších hodnocení na databázi. Už od prvního záběru jsem na to koukal z otevřenou hubou, protože to bylo tak dobově a atmosféricky pohlcující, že to až není možné a ke zdejšímu nadšení se přidávám, protože tohle je ukázka absolutního režisérského mistrovství. Druhá stránka Markétky je však příběh a způsob vyprávění a tady se přiznávám, že to na mně bylo příliš těžké a působilo to, jak kdyby mezi mnou a filmem bylo sklo, prostě jsme se k sobě nedostali. Ovšem docela by mně zajímalo jak by na mně film působil v kině, myslím si, že to musí být max. zážitek. (28.01.2018)

Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens (05.05.2008)

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)

(1001) Vlci útočí ve smečce. Kniha se mi četla těžce, film se mi sledoval lehce. Konečně jsem mohla přemýšlet nad obsahem, ne zápolit s formou. Nicméně teď bych se do knihy ráda dala znovu, abych plně prohloubila svůj prožitek. V knize jsem Kristiánem opovrhovala, zde jej miluji. Jeho postava může sloužit jako ukazatel toho, co se se mnou v průběhu sledování filmu dělo, a Alexandra zase vyjadřuje postoj, jaký zaujímám k životu. Adam, to je ta touha vysmívat se všemu a všem, ve své podstatě je nejstatečnější a nejzbabělejší ze všech, snad si jako jediný drží nadhled. Mikoláš chce vlastnit a nakonec je z toho vlastnění unaven, ale přestat už nemůže, pije až do dna. Nejhůře ze všech rozumím Markétě, se kterou nemám žádný styčný rys. Ale právě proto mě tak dráždí. ♥ (16.06.2009)

Je smutné, přesmutné, jak komunistický režim doslova pohřbil stovky našich uměleckých talentů, s dozajista celosvětovými parametry. František Vláčil je bezesporu nejzářivějším z nich a jeho jméno mohlo být skloňováno jedním dechem společně s velikány typu Bergmana, Tarkovského nebo Godarda. Bohužel, nestalo se. Ale i tak Vláčil dokázal i v limitovaných možnostech naší izolované republiky natočit veledílo typu Markéty Lazarové. Autentická hnilobná atmosféra špinavého středověku, pronikavá náboženská hudba, ale kupodivu i nezapomenutelné drsné hlášky ( "Tvoje rady stály vždycky za hovno pane rytíři", "Se mi zdá, že s ní prodléváš v sodomském hříchu! Však ty dobře víš, že to není žena jako ty nejsi beran, to víte, s tímhle tím na pána Boha..."), to všechno dělá z "Markéty Lazarové" neskutečně hypnotické dílo, které vás ale ani chvilku nenudí (jak tomu bylo po téměř celou dobu třeba u takové "Sedmé pečeti"). Obdivuhodné je také takřka minimální využití nákladných historických kulis. Zatímco dnes by podobný film potřeboval do desítek milionů nabobtnalý rozpočet, Vláčil maximálně využívá potenciálu překrásné zasněžené české přírody. Podobný talent ale v dnešní době už bohužel nemáme... (06.04.2007)