Údolí slz

Dokonale vykreslené charaktery a válka v celé své nahotě. Těšila jsem se na každý díl a na každou postavu, ať už ve stresu a napětí vyčnívala nebo selhávala. Všechny byly lidské, stejně jako válka nelidská, špinavá a únavná. Snad jedině konec byl takový příliš otevřený, ale nejspíš aby mohlo být pokračování. (14.04.2021)

Izraelská televizní tvorba má v poměru ke své velikosti ve světě výsadní postavení a opakovaně dokazuje, že umí přicházet s neotřelými nápady a novými formáty, které poté přebírají ostatní. Údolím slz vstoupila na půdu válečného žánru, kde by vzhledem k výjimečnému postavení, jaké v Izraeli armáda má, mohla být víc než doma. Čekal jsem něco, co mě uzemní, dostal jsem něco, co mě znejistilo. Seriál má status nejdražšího projektu izraelské televize a vskutku je to i podívaná, kde štáb dokáže rozpohybovat několik desítek tanků a simulovat tak velkou tankovou bitvu - největší střetnutí tankových vojsk od druhé světové války. Těžiště ale pro filmaře představovaly intimní příběhy několika účastníků války. Místo abych se nechal pohltit příběhem, postupně se začaly vkrádat protivné otázky. Sledujeme osazenstvo pevnosti, které pasivně čeká skryté za pytli písku a vyzbrojené ručními zbraněmi, až nepřítel vyhodí do vzduchu vchod. To vážně základna nemá žádné kulomety a těžké zbraně, kterými by obránci mohli klást odpor? Velitel základny nezná její schéma a tím i únikovou trasu. Zpravodajský důstojník se nezabývá likvidací tajných materiálů a nezachraňuje šifrovací klíče. Má jiný úkol - opatruje svého domácího mazlíčka, ježka jménem Oříšek, a následujících několik dílů sledujeme, jak obtížně Oříšek uniká z pevnosti, skáče ze skály, je něžně nesen nočním pochodem územím nepřítele, podstupuje krvavý bojový střet a prochází minovým polem. Tak si říkám, jestli sovětští vojáci při ústupových bojích z obklíčení také nosili v krabici své kočičky a morčátka. Místy mi prostě děj přišel poněkud uhozený. Jiná situace: pěší jednotka se uchýlí do bunkru na temeni hory, ze kterého by teoreticky šlo kontrolovat široké okolí, ten ale nemá střílny ani pozorovací stanoviště, takže vojáci musí vybíhat do deště dělostřeleckých granátů, aby zjistili, co se kolem nich děje. Nevím, jsem amatér, ale přijde mi to absurdní. Ona i naivita a neschopnost arabské strany zachází někdy do extrémů. Ale abych jen nehanil, pořád zbývá spoustu poctivě odvedené práce a nakonec se přece jen kloním ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. Snad jen dodatek, Izrael vždycky interpretoval svůj konflikt s arabskými sousedy jako souboj Davida s Goliášem, realita byla taková, že Izrael představoval průnik moderního euroamerického světa do území, které spadá do kategorie rozvojové. V taktice i strategii, ale i vojenskoprůmyslovém komplexu měl vždycky převahu, nehledě na vlastnictví jaderných zbraní. (03.01.2021)

6.10.1973 je najpotupnejším dňom Izraelskej armády a jej tajných služieb. Pozerať tento propagačný nezmysel o bojoch na okupovanom Sýrskom území Golánskych výšin som chcel skončiť hneď po prvom diele, kedy 3 Izraelské tanky zasiahli 40 Sýrskych tankov. Izraelské zostali nedotknuté. Skutočnosť je taká, že za prvý deň Sýrske tanky zničli 77 izraelských tankov z celkových 170 ktoré mali na Golanoch a velitelské stanovište obsadili. Mimo iných nepresností, sýrčania mali väčšinu tankov T55-A. V záberoch sa ale temer vždy objavujú T-62 so 105 mm kanónom, v strede zosilený výkovok. Ale dopozeral som až do konca čo všetko ešte propaganda naloží a zamlčí. Bolo toho dosť. 8.10.1973 kabinet Goldy Meirovej odsúhlasil aktivovať 13 jadrových hlavíc, každá 20 kT na rakety Jericho a F-4 Phantom II (Hirošima 15 kT). Američania leteckým mostom dodali 22.500 ton vojnového materiálu. Zaujímavý v seriály je ešte tabuizovaný vzťah „nadradených“ Aśkenézov voči „spodine“ Sefardom (Chazari s turkistickým DNA samozrejme neexistujú). Jedno je isté, pokiaľ okupované Golanské výšiny nebudú Sýrske, dovtedy vojna bude pokračovať a destabilizovať Blízsky Východ. (28.12.2020)

Bez ohledu na politiku jsou válečné úspěchy Izraele rozhodně hodny velkého obdivu. Také je důležitý fakt, že několik dekád neustálých konfliktů velmi poznamenalo a změnilo izraelskou společnost. Na tento seriál jsem se opravdu velmi těšil. Přibližuje dílčí epizody z Golanské fronty Jomkipurské války. U bojových záběrů je i s citelně malým rozpočtem a výpravu odvedena velmi dobrá práce. Seriál sráží nesympatické postavy. Hysterický rozvědčík co furt tahá ježka a hysterický velitel tanku, co furt tahá mrtvého velitele, tak ti mě často dokonce velmi srali. A to je kámen úrazu. Tyto nesympatické postavy ještě více umiňují nezáživnost scén, kde se řeší jejich osobní věci. Navíc je řeší jen nudnýma kecama. Tedy 5 minut akce a napětí střídá 12 minut útrpného nezáživného žvanění. Škoda… 3,5* (04.05.2021)

Vojnové filmy sú ohrozený druh a podžáner „tankistické filmy“ sú viac než vzácnosť. Slzavé údolie napriek historickému pozadiu patrí do tejto kategórie maximálne z polovice, k tomu je seriál kvalitou po všetkých stránkach prekonaný Libanonom. Produkčnou úrovňou samozrejme nemožno od Údolia sĺž čakať druhý Fury, počítačové efekty sú skôr ako z lepšieho dokumentárneho filmu, strih občas na úrovni príležitostného užívateľa Sony Vegas, výprava jednoduchá a tomu sa podriaďuje aj dej a akcia, ktoré dostatočne nevykresľujú rozsah bojov na Golanských. Takže žiadne aspoň približné zasadenie seriálu do historických udalostí sa nekoná, je to len rada čiastočne previazaných dejových liniek niekde v prostredí Jomkipurskej vojny, kde niekde na vŕšku trojica izraelských tankov páli po sýrskych digitálnych tankoch (to ale predstavuje asi tak celkovo 40 min. seriálu, zvyšok sú dialógy, "cestovanie", prestrelky atď.). O perly typu Sýrčania sa netrafia na 20 m nie je núdza, ale ešte horšie je, že väčšina Izraelcov sa tu chová ako totálni kreténi. Dejovo by postačilo 6-8 epizód. (05.04.2023)