Vôňa ženy

Pokud je člověk ve stresu, a chce se uklidnit, sáhne po nějaké bylince, nebo čaji. Já si pouštím Vůni ženy. Pokud má někdo zánět uší, či jiné problémy se sluchem, zajde na ušní. Já si pouštím hudbu Thomase Newmana. Pokud někdo trpí problémy se zrakem, zajde na oční. Já si pustím herecký koncert Al Pacina a mé problémy jsou vyřešeny. Lituji přátelé, ale těžko se mi popisuje film, který se slovy dost dobře popsat nedá. Neumím popsat lásku, duši či jinou abstrakci. Mohu snad jen říci, že Vůně ženy je více, než film. Je to nejkrásnější druh umění, které toho vypoví o životě a přátelství více, než kterékoliv jiné dílo. A na závěr bych se chtěl pochlubit, že jsem se po druhé narodil, protože během této scény jsem zemřel blahem. 100%. (06.06.2009)

Celkovy dojem z filmu mi dost skazil zaverecny "americky preslov miereny priamo do srdc masy posluchacov", oceneny hromadnym potleskom :(. Nebyt tohto, urcite by mi viac v pamati utkveli ine sceny, ako napriklad Al Pacinov tanec. Hold, viac ma berie nieco co ma oslovi, pripadne dojme bez pomoci zbytocnych slov. A nebyt Al Pacina, je to este o dost horsie. 8/10 (09.12.2006)

Tak tento snímek mě dost minul. Pravda nenudil jsem se, ale na můj vkus je ve Vůni ženy až nestravitelná dávka patosu. Je ironií, že Al Pacino, po tolika skvělých (tj. charismatických a nezapomenutelných) rolích dostal tu nejvděčnější cenu právě za tenhle cajdák. Pravda, když jste slavný a hrajete postavu s libovolným handikepem (slepota, autismums), máte sošku napůl v kapse. Když ještě rozhlásíte, jak jste s těmi lidmi stýkal a několik měsíců trénoval, ukápne z nejednoho oka člena poroty slzička dojetí. Tohle na ně platí. Nevím, ale jestli by hraní a jeho posuzování mělo být o tom. Ale to je věc vkusu. Na ten můj vkus je Vůně ženy, na to o jakém rebelovi je, konformní a až moc hladí po směru srsti. Scénáristicky je film nezajímavý, režijně tuctový a to co svým charismatem dodá Al Pacino spolehlivě odbourá krajně nesympatická postava Chrise O ´Donnela. (02.04.2013)

Fantastický Al Pacino, který vytáhl průměrný a místy i vyloženě podprůměrný film s přepálnou stopáží až na 83%. Nejspíš mi muselo něco uniknout, protože tohle byl podle mě jen další americký potleskový patos. Brest vsadil na vždy přitažlivé téma točící se kolem sebevraždy a jako pojistku použil ještě postiženou postavu. A ty lidi mu to sežrali. Asi taky nakonec zatleskám, bujaře zavýsknu a zatlačím slzu radosti. 2 za Ala. (19.11.2009)

Váhala jsem mezi čtyřmi*, ale přesvědčil mě Pacino. Tohle je jen a pouze jeho film, všechno ostatní mu jen dělá křoví a každá vteřina jeho herectví je blaho největší. A má to jednu z nejkrásnějších scén tanga ve filmu vůbec. Příběh sice trochu ohraný, dost předvídatelný, ale co na tom, když tam Pacino tak řádí! Oskar naprosto zaslouženě doputoval do jeho rukou. (12.08.2010)