Vôňa ženy

Neviděl jsem původní italskou verzi, takže nemohu srovnávat. Ale díky tomu alespoň mohu konstatovat, že se tento americký remake nadmíru vydařil. Chris O'Donnell tady předvádí životní výkon (kam se hrabou všichni ti Batmanovští Robinové, nebo Dumasovští D'Artagnanové) a Al Pacino opět rozehrává jeden ze svých excelentních hereckých koncertů. Jeho pojetí slepého důstojníka je natolik věrné, natolik hrdé a hluboké, že mu divák nejen onu slepotu skutečně uvěří. (26.09.2003)

Veľmi dlho som Vôňu ženy odkladal a konečne som sa k tomu odhodlal. Musím uznať, že nie som vôbec sklamaný. Dejová linka síce nie je nič extra, ale nájde sa v nej niekoľko pekných dialógov a myšlienok. A hlavne, hoci je to často až príliš "nízkoenergetické" a dramaticky mdlé, našťastie ale tu bol Al Pacino, a ten sa o tieto nedostatky postaral ľavou zadnou. Nikdy som si nemyslel, že jeden herec môže takto výrazne potiahnuť celý film a zo slabého priemeru z neho urobiť nadpriemernú záležitosť. Klobúk dole. 75/100 (14.10.2016)

Pokud by u tohoto filmu platila okřídlená fráze, že samotný hrdina je tak dobrý jako jeho protihráč, tak si to Martin Brest prokoučoval na celé čáře. Proti natolik matnému Chrisu O´Donnellovi neměl šanci ani výborný Al Pacino, a to i kdyby se rozkrájel. Plukovník očividně neměl vůči komu hrát a jeho spoluhráči byli natolik neviditelní, že ani svým óbrtalentem si nemohl vymodlit lepší film. (06.02.2008)

Takhle uvěřitelně zahrát slepého člověka, to jsem snad ještě neviděla... Ten jeho nepřítomný pohled, to tápání, přestože Al Pacino narozdíl třeba od Jamieho Foxxe skoro vůbec nenosil černé brýle, takže během hraní normálně viděl... Neuvěřitelné a uhrančivé. Pacinův herecký koncert koncertů místy ale bohužel kazí trochu vláčná režie a prokouknutelný scénář, kvůli kterým nemůžu jít s hodnocením výš, než na poctivých (velmi dobrých) 80%. (26.01.2009)

Fantastický Al Pacino, který vytáhl průměrný a místy i vyloženě podprůměrný film s přepálnou stopáží až na 83%. Nejspíš mi muselo něco uniknout, protože tohle byl podle mě jen další americký potleskový patos. Brest vsadil na vždy přitažlivé téma točící se kolem sebevraždy a jako pojistku použil ještě postiženou postavu. A ty lidi mu to sežrali. Asi taky nakonec zatleskám, bujaře zavýsknu a zatlačím slzu radosti. 2 za Ala. (19.11.2009)