Stíny horkého léta

Za najlepsie Vlacilove filmy uz dlhodobo povazujem Udoli Vcel alebo Larketu Mazarovu. Tuna ide o sukromneho rolnika, ktory si v klude obraba svoje statky, az kym k nemu nepridu banderovci /Stepan Bandera -- jan. 1909 -- 15. 10. 1959 zalozil Organizaciu Ukrajinskych Nacionalistov - B/. Potom film dostane trochu spad, ale fakt iba trochu. Herecke osadenstvo je nevyrazne, herecke vykony mdle a matne, a ako syn pohrda otcom malo sice nieco doseba, ale bolo to nedokoncene a slabo dotiahnute. Ale zase aby som len nekritizoval, pribeh mal nieco do seba. 50 % (14.01.2014)

Pan Vláčil určitě umí a situace který se film věnuje je rozehraná mistrovsky. Troufnu si říci, že na navození atmosféry je František Vláčil vysloveně mistr řemesla. Práce s herci taky výborná, Kukura naprosto fámozní a Bartoška zmrd k pohledání. Obrazová schopnost vyvolat dramatický moment bez dialogu je jedinečná, ale plný počet dát nemůžu, je mně líto mistře Liško, ale na vině jste Vy, protože Vaše hudba často přebíjela atmosféru filmu, to prostě nebylo úplně šťastný. (28.01.2018)

Psychologické drama par excellence, bezútěšnost horkého léta a nastavší situace na odlehlé usedlosti hluboko v lesích na diváka z filmu přímo sála, téměř na vlastní kůži lze pocítit pot stékající po tváři osamělého rolníka Barana, kterého tak výborně ztvárňuje Juraj Kukura, nebo strach a obavy rodiny, co bude po odchodu "hostů", jež nikdo nevítal... Mlčenlivé, ponuré, bezvýchodné... Jiří Bartoška je zde k nepoznání, zajímavá role pro něj... Film, u něhož si mimo jiné uvědomíte, že ty nejnespravedlivější rány osudu přichází odtud, odkud je očekáváte nejméně... 80% (18.01.2014)

J. Křižan je jeden z mála našich scenáristů (možná jediný), který umí napsat sevřený, dramatický příběh westernového typu, připočteme- li Liškovu hudbu, Hájkův střih, Vláčilovu režii a herecké výkony všech zúčastněných, máme tady mistrovský kousek a předchůdce Svobodova Zániku samoty Berhof. Mýlí se ten, kdo se domnívá, že Kukurova postava pomalu sbírá odvahu k činu, Baranovi je od začátku jasné, že konfrontaci se nevyhne, jen se na ni nepřipravuje v heroické montáži, nýbrž nenápadným předáváním hospodářství synovi. EDIT (horké léto 2024): Kdo chce vědět, co přesně se odehraje ve finále, musí zajít do kina na restaurovanou verzi, bohužel jsem seděl sám v sále pro 400 diváků. (22.07.2010)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)