Stíny horkého léta

Baladický thriller založený na principu postupně se stahující smyčky kolem krku hlavních hrdinů. Vláčil buduje atmosféru po krůčcích, plně využívá Kukury a jeho mixu Delonova šarmu a Eastwoodovy neústupné bohorovnosti i tajemna kolem až na jednu výjimku zcela němých banderovců a zásobuje diváka opravdu hutnými scénami (holohlavý A.Kubáň otevírá s nejasnými úmysly zvenčí okno nad postýlkou malé Petrušky, načež nad ní zvedne jako dětskou hračku Železný kříž, či závěrečný showdown). Za to, co provedli s tím demižonem slivovice, si zasloužili zemřít do jednoho.. (30.06.2010)

Za najlepsie Vlacilove filmy uz dlhodobo povazujem Udoli Vcel alebo Larketu Mazarovu. Tuna ide o sukromneho rolnika, ktory si v klude obraba svoje statky, az kym k nemu nepridu banderovci /Stepan Bandera -- jan. 1909 -- 15. 10. 1959 zalozil Organizaciu Ukrajinskych Nacionalistov - B/. Potom film dostane trochu spad, ale fakt iba trochu. Herecke osadenstvo je nevyrazne, herecke vykony mdle a matne, a ako syn pohrda otcom malo sice nieco doseba, ale bolo to nedokoncene a slabo dotiahnute. Ale zase aby som len nekritizoval, pribeh mal nieco do seba. 50 % (14.01.2014)

Spokojenost rodinného života v krásném prostředí Beskyd je narušena. Dozvuk let minulých se přiblížil smrtelně blízko a situace nabývá na intenzitě. Veselý statek se mění v pevnost s tichými pohledy, které jsou ovšem více než výřečné. Oni nemají co ztratit a Baran chce žít a chránit. Boj s vlastním rozhodnutím a možnostmi. Hrdina se probouzí a začíná jednat. Liškovo překrásné tóny, které předpovídají danou situaci a Vláčilovo precizní režie i herecké obsazení. Na konci šedé normalizace režisér opět dokazuje svůj neobyčejný talent pro film. (17.06.2012)

Vláčil prostě byl pan Režisér, takže skvělý byl i jeho film, který točit nechtěl. Banderovci sice za celou dobu neřeknou ani slovo, což vypadá hodně divně, ale v opačném případě by se film nedostal do kin. Další ukázka socialistické absurdity v praxi. Trochu mě rušil pouze blonďatý Bartoška, který prostě vypadal divně. Baladickou atmosféru dramatu výborně dotváří hudba Zdeňka Lišky. (21.02.2013)

S díly pana Vláčila jsem zatím nenašla společnou řeč. Přepadení venkovské rodiny proběhne tak rychle, že se ani nenadějete a už s ní bydlí dalších pět "hostů". Dlouhou dobu jsem byla k odevzdanému chování dospělých stejně nedůvěřivá jako jejich syn, postupem času jsem ale pochopila, proč se otec Baran tak dlouho vzpíral. Mluví se zde spíše obrazem (záporné postavy nepromluví vůbec!), což je pro Vláčila typické, ale pro mě bohužel hůře stravitelné. V synopsi zmiňované "rozhodující střetnutí" proběhne ve tmě, takže z něj bohužel není moc vidět, Liškova výrazná hudba v některých momentech působila rušivě. Znovu už vidět nemusím. (16.03.2019)