Prelomiť vlny

o zvráceném sebeobětování ženy pro muže. tento komentář je jeden velký spoiler a tomu, kdo neviděl film řekne až moc: Bess si vezme Jana. Bess dlouho žila na pobřeží v nějakém severském státě, kde jsou lidi jen zapšklí, podezřívaví a mrzutí a tudíž byla sama. nezbylo jí tedy nic jiného, než si začít povídat s Bohem a Bůh jí odpovídá - pokaždé. ano, Bess to nemá v hlavě tak úplně v pořádku, čemuž ale cizinec Jan vytrvale a s nadhledem čelí. nedokážu jen pochopit kde a jak se ti dva mohli poznat, ale jak by řekl Jules: „Lidi se holt potkávaj.“ zamilovaní si spolu užívají života a líbánek a když se Jan musí vrátit pracovat, Bess zuří, nedokáže emocionálně snést všechny ty pocity, všechno to nové, co s ním měla a nikdy předtím neznala, jako třeba sex...a tudíž je pro ni nepřijatelné být zase sama... po odjezdu je pak pro ni každý den dnem, kdy je mrtvá. líbí se mi, že asi žádný jiný film předtím nevystihl ženské pocity tak přesně, jakoby ostatní filmy byli jen nějaká falešná vata. zatímco Bess neochvějně očekává Janovi telefonáty a oba si jak hrdličky říkají, jak moc se milují, Jan se jednoho dne při nehodě v práci zraní a je kompletně ochrnutý, vyjma hlavy neschopen jakéhokoliv pohybu. vrátí se domů a začne Bess žádat o to, aby kvůli němu spala s jinými muži a pak mu o tom vyprávěla. nutno dodat, že ji Jan celý film upřímně miluje. začne na ni ovšem, pod vlivem své nemoci a toho, že je zdrogovaný tlačit, aby s těmi muži spala, aby to udělala pro něj, ale co je nejhorší, sama Bess posléze uvěří, že tím, že tohle dělá Janovi vlastně pomáhá s jeho nemocí (jeho stavse zlepšuje). Jan se ji poté zoufale snaží přimět, aby ho opustila, že má „zlo ve své hlavě“, ale Bess radši snáší muka při tom, když ji to dělá cizí muž, než aby přišla o svou lásku. Janův stav se začne zhoršovat, Bess je kvůli své "sexuální činnosti" vypovězena a nakonec je Jan nucen podepsat, v zájmu Bessina duševního zdraví, příkaz, který ji hospitalizuje do psychiatrické léčebny. Bess uteče a vrátí se, všemi zrazená a zklamaná. Když spatří, že se Janův stav zhoršuje, Bess jde jako šlapka na velkou loď, kde ji ojedou a pořežou uchylní námořníci a díky tomu, že se v ten moment Janův stav nezlepšuje, ba naopak, je jí řečeno, že Jan umírá, Bess umře také. v závěrečné kapitole se ovšem dozvíme, že se Janův stav zlepšil a dokonce už skoro může chodit, i když o berlích. konec se dá vyložit různě a já si netroufám přiklonit se k tomu či onomu. Trierovi filmy se nedají rozebírat jinak, než že si pomalu řeknete, co se v nich stalo a snažíte se to jako puzzle poskládat a nakonec vám to buď něco řekne nebo ne. jako vždy je to zkrátka silná káva a faktem zkrátka musí být (podle mě), že trpící hrdinky Trierových filmů nejsou nikdo jiný, než on sám. prolomit vlny. prolomit vlny. prolomit vlny. mocný, hluboký a těžký film. (03.03.2011)

28. 05. 2011 (189.); Bess byla velmi zvláštní, ale přesvědčivá (31.05.2011)

Emily Watson ve filmu ukázala, jak může život zamotat cesty. Duševně nevyrovnaná Bess si nabere moc velké sousto, které ona sama nemůže ani za nic spořádat. Nebo spíš její mozek to nedokáže pobrat. Vynikající film o jedné ráně za druhou,jenž doprovázejí Bess v životě. To vše podpořeno vynikající Emily Watson, deprimujícím obrazem a kamerou a snad všema emocema naplněným dějem, že nejde jinak než film doporučit. (02.06.2011)

Podle plakátu bych čekala srdceryvné válečné drama (z nějakého mně neznámého důvodu mi připomíná Pearl Hrabor), ale naštěstí jsem se nenechala zmýlit. Dramatické to sice bylo, srdceryvné zrovna tak, nicméně celou dobu se tenhle snímek tvářil tak civilně (to je to slovo, které mi celou dobu kmitalo hlavou - bez negativního nádechu!), že si vás tou svou jednoduchostí nakonec omotá kolem prstu. Brutální závěr byl bohužel jediný možný, příběh Bess a Jana prostě nemohl skončit happyendem. P.S.: Adrian Rawlins (Dr. Richardson) má neuvěřitelně příjemný hlas (na rozdíl od většiny britských herců :-)) a připadal mi tady takřka jako dvojče Michaela Palina. :-) (12.10.2011)

Hranice bezmezné lásky a nebezpečného šílenství ještě nikdy nebyla tak tenká. Na jednu stranu Bůh jako hybatel, naslouchající nejniternějším lidským pocitům, na druhé straně hnis náboženství, předstírané rozhovory s Pánem (teprve skrze jeho vykonstruovaný Hlas si hlavní hrdinka přiznává racionalitu) a především iluze zoufalé Bess, chorobně lapené v holubích pověrách. Věda versus prostota. Odvaha versus omezené právo ženy. Láska versus sex. Víra versus církev. Trier nenápadně skládá protiklady do jednotného celku, aby si v závěrečné absurdní katarzi udělal srandu ze všech, kteří mu to žrali. Silně náboženský film či cynická parodie na absolutní mučednictví - mrazivé i dojemné, ať už film pochopíme jakkoliv. 80% (17.12.2011)

Lars von Trier vie ako na to.Resp., vie ako zapôsobiť na diváka, na jeho city a emócie.Príbeh o sile lásky, Bohu a zázraku.Dielo hodné majstrta svojho remesla, ako aj herecká etuda Emily Watson, ktorá tu exceluje. (06.02.2012)

Viděl jsem někdy v pubertě v rámci povinného školního promítání v kině.....no a trauma na celý život bylo na světě....od té doby jsem neměl odvahu a asi již nikdy mít nebudu.... (21.08.2013)

Jeden z nejlepších, nejopravdovějších, nejzajímavěji pojatých filmů o skutečně čisté, osudové lásce, které jsem viděla? 85 %. (19.03.2022)

Příběh o tom, že život není procházka růžovou zahradou, a že svět je místem, kde se komukoli může přihodit cokoli. Lidé se to většinou neuvědomují a pokud ano, mají sklon na to zapomínat. (21.08.2023)

Drsná a zároveň i velmi křehká romantická záležitost o lásce silnější než rodina,dogmatická víra,rozum i život.Nejlepší Trierův film. (03.04.2007)

Silný, dojemný příběh z prostředí nehostinného severu Evropy, kde si v přímořské vesnici bičované bez ustání ostrým větrem řeknou své ano Jan a Bess - dva mladí lidé, pro něž se tento den stal bez pochyby nejdůležitějším v jejich dosavadním životě, nenechá chladným snad nikoho.Citově velmi labilní a hluboce věřící, protestanskou církev vyznávající, konzervativní dívka Bess se nevídaným způsobem upíná na svého manžela Jana, který je zaměstnancem těžařské společnosti. Co dokáže fanatická láska, oddanost v kombinaci s nešťastnou nehodou vylíčil Trier v tomto syrovém dramatu, kde hlavní roli hrají víra, láska a emoce. (04.03.2010)

Zdaleka ne nejlepší Trier...přesto dokonalé a hlavně: krásné. A pro herecký výkon Emily Watson snad ani dostatečné adjektivum neexistuje. Filmový manifest ukazující v dostatečné míře to, co bude na Larsovi v budoucnosti tak jedinečné. Jediná věc, která mi chvilkami disharmonicky brnkala se zbytkem filmu, byla dost často podivná dějová symbiotika s náboženskými motivy - ne vždy zafungovala, respektive působila až moc okatě. Trier však rozhodně není, jak zde mnoho lidí píše, manipulátor či nějaký citový vyděrač. Naopak: on pouze cituje a moderuje. (10.04.2011)

"The diseased was suffering from being good." (11.05.2011)

Nedotklo se mě to. Když to hodně zjednoduším, tak mi přišlo, že dělník chtěl osouložit místní bláznivku, která je ale hluboce věřící, tudíž si ji před tím musel vzít, což mu ovšem tolik nevadilo, protože v zapadlém městečku stejně není moc výběr. Po sňatku souloží jako diví všude, kde to jde. Následně přijde nehoda, po které muž ochrne, ba co hůř, nejspíš už nikdy nebude moci souložit! Aby nepřišel o smysl života, donutí svou bláznivku, aby souložila s cizími muži kudy bude chodit a následně mu to vyprávěla. No ale Emily Watson byla i tak skvělá, to zas jo. (21.01.2013)

Docela dobrej film, kde se prostě musí vyzdvihnout Emily Watson. Ta škála emoci, kterou zahrála, je neuvěřitelná. A sedí ji jak ta hysterická tvář, tak i ten dešně roztomilej úsměv v těch veselejších pasážích. Jestli bych filmu ale něco vytknul, tak je to rozhodně stopáž. Ty víc jak dvě a půl hodiny jsou zkrátka moc a místy se to šíleně táhne – přitom prostor na zkrácení by tu byl. Možná právě ta stopáž mě určitě bude odrazovat od toho, abych se na film někdy podíval znovu. (29.11.2014)

Bože, jak je možné, že je někdo schopen natočit takhle úžasný film? (27.04.2003)

Jeden z těch filmů, které z diváka přímo ždímou emoce po hektolitrech a přesto nepřestává fascinovat a dojímat. Můj srdeční film. (28.05.2004)

Upřímně řečeno: jsem v pasti. Příběh je fádní a přitom nesmírně hluboký. Herecké výkony mě iritovaly, ačkoliv byly svým způsobem strhující. Bess jsem nesnášel a zároveň ji litoval. Volím zlatou střední cestu. 50% (23.08.2011)

Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších, nejbolavějších a nejmanipulovatějších filmů, co kdy stvořil Vons lar Trier. Vše je tak všední, obyčejné, přirozené. Fyzická a mentální, pane Trier, nemoc, dvě strany jedné mince, že ano. Není nad to, být normální a zdravý. Je čas si pohovořit, pane Trier. (31.01.2012)

Tak s tímhle von Trierovým filmem jsem měl problém již od samého počátku. Asi půlroku jsem se dokopával ho zkouknout a mé podvědomí asi vědělo proč ho neustále odkládat. Celková délka nebyla až zas tak hrozná, teda u normálního filmu, jenže zde jsem se neskutečně trápil a sledoval hodiny každou chvíli. Výkon Emily Watson byl tím jediným kladným bodem filmu. Trier je kontroverzním mužem, a tohle nebyl můj šálek kávy. Prostě nemám rád, když se u filmů trápím. (13.02.2012)