Dogville

Z počátku docela pomalá záležitost, ke konci "hustý nářez", ze kterého mne do teď mrazí. Perfektní psychologie postav a jejich proměny v čase, z milých lidiček se staly pěkné svině. Inu Dogville - Psí Ves. Formální vychytávka navíc - drama v podstatě v divadelních kulisách, domy bez zdí a dveří, jen namalované na čáry na zemi. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9390-dogville/videa/ (29.07.2010)

Po filme Medea bol toto druhý von Trierov výtvor, ktorý som videl. V týchto filmoch je logicky vidieť a cítiť podobný náboj a cit pre spracovanie, no samotný výsledok je diametrálne odlišný. A ja začínam chápať Larsove pohnútky a zámery. Takže pokiaľ pristúpite aj vy na spôsob, akým nám Lars svoje dielko prerozpráva a na originálny, nápaditý, no atypický štýl zobrazenia ako celku, tak sa máte na čo tešiť, pretože to ostatné je už takmer istá záležitosť, ktorej pozitíva predbiehajú očakávania. V 'director’s cut' je tu trošku problém so zbytočnými prieťahmi, ale inak film stojí stále pevne na zemi a Nicole sa stále prekonáva. 80%. (05.01.2008)

Můj dlouho prokletý film. Nekonečná propásnutí v kině či absence dvd po letech ukončila noční televizní chvilka. A čekání stálo za to. Jakmile jsem si totiž zvykl na výpravu (o jejímž naprostém minimalismu jsem věděl, ale přesto mi chvíli trvalo tuto nikdy nepoznanou atmosféru potřebně nasát), přišlo naprosté pohlcení. Von Trier velmi rozvážně rozehrává hru nepoznaných duševních zákrut a temných míst, která se objeví během jediného mžiku a přesto v naprosto logických a uvěřitelných důsledcích. Opatrnému rozkrývání dogvilleského problému bych ale přicházel na chuť podstatně pomaleji, kdyby v čele všeho dění nestála ta pravá osoba. Od prvního vkročení do města je uchvacující bohyně Nicole fatální osudovou bytostí, která coby Grace každého blízkého člověka změní a hlavně díky ní jsou nejrůznější vypjaté chvíle nezapomenutelnou a překvapivě i strhující podívanou. Proč tedy přes můj chvalozpěv nejdu k nejvyššímu hodnocení? Protože tříhodinová délka je v případě Dogville skutečně moc. Sice důkladně poznám povahu mnoha postav, ale čím dále komplikace zacházely, tím více jsem se třásl na nevyhnutelný závěr. Ten nakonec svou úplností předčil moje očekávání, ale režisérovy občasné naschvály "proti divákovi" jsou mi zkrátka proti srsti. I přesto se ale zoufale těším na pokračování nové cesty a považuji tuhle zraňující podívanou za filmovou povinnost. (04.01.2008)

Klasická stavba odkazující k antickému dramatu se širokým záběrem expozicí počínaje a katastrofou konče, je vyprávěna v tomhle experimentálním filmu dánského režiséra Larse von Triera v rozvolněných intencích filmařského manifestu Dogma 95. Z manifestu vycházející Lars von Trier, který tak očesal svou filmovou produkci o vše přebujelé a přebytečné, v tomto případě to znamenalo, že zavrhl natáčení v nákladných exteriérech i interiérech a celý film natočil v jakési obrovské ztemnělé hale, jejíž černé pozadí evokuje divadelní scénu a kde nejsou ani žádné kulisy, ty byly nahrazeny bílými čarami na podlaze, které symbolizují domy, ulici, zahradu a dokonce i psa, jehož štěkot se ve filmu sice ozývá, ale jeho fyzická existence byla nahrazena pouhým bílým kruhem na asfaltu... Tedy čistě divadelní mizanscéna. Ale přesto tvůrce filmu sáhl při obsazování rolí po Nicole Kidman, prvořadé hollywoodské star, která ovšem pod jeho vedením podává strohý, velmi ukázněný herecký výkon, očesaný o veškerá mainstreamová herecká klišé. Celé toto novodobé antické drama je zasazeno kamsi do dvacátých či třicátých let v USA a vestavěno do archetypu klasické filmové gangsterky. Co ale především ční z tohoto filmu, je morální směrování hrdinů a hlavně stěžejní protagonistky a otázky týkající se viny. Jakási postmoderně sofistikovaná filmová variace na Dostojevského Zločin a trest. Pro diváka velmi namáhavé, komplikované a šifrované, více divadelní než filmové dílo, vyžadující divadelní pozornost a divákovu ochotu a um pracovat se symboly, náznaky a četnými aluzemi. Navíc velmi složitá stavba textu již ve scénáři a sice nekomplikovaný, leč symbolistní děj, dělají z tohoto filmového experimentu Larse von Triera film, který není určen pro běžného diváka v kině. A to je možná jeho jediná slabina... (27.11.2006)

Do zapadnutého mestečka Dogville s 15-timi obyvateľmi prichádza Grace (Nicole Kidman), ktorá tu hľadá útočisko pred jej prenasledovateľmi. Chce, aby ju miestni prijali medzi seba, a preto im začne pomáhať. Spočiatku nikto nič nepotrebuje, ale keď zistia, že sa im môže hodiť, začnú ju využívať. Bohužiaľ, v takýchto situáciách sa prejaví typické pokrytectvo a sebeckosť ľudí. Najhoršie je, že všetci majú pocit, akoby jej robili obrovskú láskavosť, tým že jej dovolia ostať v meste, a tak považujú za úplne prirodzené požadovať od nej stále viac. Celé sa to stupňuje až po samotný záver, ktorý ma šokoval – veď uvidíte sami. Hneď na začiatku ma film prekvapil svojou divadelnou formou s minimálnymi kulisami a popravde, nevedel som si predstaviť, že celý čas to bude tak vyzerať. Neskôr ma však pohltil dej a všetky situácie natoľko, že som prestal vnímať netradičnú formu a zamýšľať sa nad nejakými logickými súvislosťami. Videl som 178-minútovú Director's cut verziu a keďže podnetov na zamyslenie bolo dostatok, ani som sa nenudil. Veľmi zvláštny, ale výstižný obraz zlých ľudských vlastností a úpadku morálky. (28.05.2012)