Dogville

Tohle je prvni film, ktery jsem od Triera videl, ale rozhodne me nepresvedcil, abych si pustil jeste nejakej jeho dalsi. Vedel jsem, co od filmu priblizne cekat, tudiz jsem zpracovanim nebyl prekvapenej, ale chvily mi trvalo si na nej zvyknout. Navic kdyz obcas vidite jak se deje neco dramatickeho a kousek dal "v dome" delaj nejaky kraviny, tak to pak tu dramaticnost dost srazi, zvlast kdyz do toho jeste vetsinou keca vypravec svym stale stejnym ospalym hlasem nejaky informace, ktery jsou patrny z deje a tudiz se spoustu veci dozvidate dvakrat a navic to vypravi jak pohadku. Taky obcas herci jakoby zapomneli, ze se nalezaji "za zdi" a koukaj na sebe jako by stali tvari v tvar. Ale rozhodne se tomuhle zpracovani neda uprit originalita, problem je, ze by se to fakt hodilo vic do divadla. Navic jsem netusil, ze film ma skoro tri hodiny a ty tri hodiny me malem zabily, fakt se to nedalo skoro vydrzet do konce, jaka to byla misty strasna nuda. Navic je film ve sve podstate dost jednoduchej a napoprve sem uhad, jak se bude film vyvijet az do konce. Herci hrali perfektne, ale rozhodne bych nerek, ze u tech, ktery znam, se jedna o nejaky vysoce nadprumerny vykony. Herci jako Kidman, Skarsgard, Bettany, Caan atd. hrajou slusne prakticky vsude a i tady si odvedli svuj slusnej prumer. Takze jediny k cemu nemam zadne vyhrady je nadherna hudba, ovsem mohlo ji bejt vic. Taky mi moc nesedla kamera, misty jen dlouze zabirala urcite misto a chvilema to vypadalo, jak kdyz kameraman zakopne a cela kamera se roztrasla. Fakt jsem od takle dobre hodnocenyho filmu cekal vic, nez trihodinovou nudu s nekolika dobrejma dramatickejma scenama a povedenym zaverem. (11.10.2006)

Je to perfektná umelecká dráma od Larsa von Triera. Má výborný príbeh o žene, ktorá je na úteku pred gangstermi a práve narazí na menšie mestečko v Colorade, ktoré si žije svojim vlastným životom. Miestny mladík jej ponúkne možnosť tu zostať a podarí sa mu presvedčiť aj ostatných obyvateľov, pričom za risk, ktorý kvôli tomu podstupujú od nej žiadajú len menšiu výpomoc, čo jej ale vôbec neprekáža a konečne je skutočne šťastná. Lenže obyvatelia od nej začnú požadovať stále viac a ju to začne postupne ničiť. Spracovanie je ale skutočne vynikajúce, ešte spočiatku som si k tomu nevedel urobiť jasný postoj a skôr som sa prikláňal k tej horšej možnosti, keďže dej na prvý pohľad ani nepôsobí až tak atraktívne, ale hlavne tá forma v takom až divadelnom štýle, kedy musia herci mnoho vecí len predstierať ma zaujala len ako taká jednoduchá atrakcia a filmu som veľké šance nedával. Ale po tej úvodnej dvadsaťminútovke som si na túto nezvyklú formu prakticky úplne zvykol, dej začne byť zaujímavejší a po chvíli ma to už úplne pohltilo, všetky postavy sú dostatočne odlišné, zaujímavé a majú svoj priestor, skvelo podaná je tá ich postupná premena a vzťah medzi nimi a samotnou hlavnou hrdinkou, po celý čas to tak príjemne pomaly graduje a skutočne som nečakal, že tá zmena správania sa voči hlavnej hrdinke sa dostane až na takúto úroveň, čo tomu dodá omnoho silnejší náboj. Neskoršie som už naplno dokázal oceniť aj tú formu, ktorú Trier výrazne využíva vo svoj prospech a nie len ako tú spomínanú atrakciu, ako som pôvodne očakával, pretože takto to získa úplne inú atmosféru, ktorá je hlavne v druhej polovici už dosť hustá a všetko to ukončí poriadne nekompromisný záver, ktorý už ani nemohol byť lepší. Takže aj napriek tomu, že film trvá takmer tri hodiny a odohráva sa len na minimálnej ploche ma ani na okamih nezačal nudiť, práve naopak, veľmi ma to bavilo a kľudne to mohlo trvať aj dlhšie. Herecké obsadenie je výborné, skvelá Nicole Kidman v jednej zo svojich najlepších úloh, ideálna zostava obyvateľov mestečka, z ktorej najviac vyniká Paul Bettany a v malej úlohe poteší aj James Caan. Réžia a technická stránka sú perfektné, za toto má Lars von Trier môj veľký rešpekt, ten jeho originálny prístup a prekračovanie bežných hraníc si ma tentoraz veľmi získali. A celkový dojem podporuje aj dobre zvolená hudba. Tak toto ma teda mimoriadne príjemne prekvapilo, vôbec som nevedel, čo môžem očakávať, ale dopadlo to najlepšie, ako len mohlo, vynikajúci film. 88% (30.09.2013)

Klasická stavba odkazující k antickému dramatu se širokým záběrem expozicí počínaje a katastrofou konče, je vyprávěna v tomhle experimentálním filmu dánského režiséra Larse von Triera v rozvolněných intencích filmařského manifestu Dogma 95. Z manifestu vycházející Lars von Trier, který tak očesal svou filmovou produkci o vše přebujelé a přebytečné, v tomto případě to znamenalo, že zavrhl natáčení v nákladných exteriérech i interiérech a celý film natočil v jakési obrovské ztemnělé hale, jejíž černé pozadí evokuje divadelní scénu a kde nejsou ani žádné kulisy, ty byly nahrazeny bílými čarami na podlaze, které symbolizují domy, ulici, zahradu a dokonce i psa, jehož štěkot se ve filmu sice ozývá, ale jeho fyzická existence byla nahrazena pouhým bílým kruhem na asfaltu... Tedy čistě divadelní mizanscéna. Ale přesto tvůrce filmu sáhl při obsazování rolí po Nicole Kidman, prvořadé hollywoodské star, která ovšem pod jeho vedením podává strohý, velmi ukázněný herecký výkon, očesaný o veškerá mainstreamová herecká klišé. Celé toto novodobé antické drama je zasazeno kamsi do dvacátých či třicátých let v USA a vestavěno do archetypu klasické filmové gangsterky. Co ale především ční z tohoto filmu, je morální směrování hrdinů a hlavně stěžejní protagonistky a otázky týkající se viny. Jakási postmoderně sofistikovaná filmová variace na Dostojevského Zločin a trest. Pro diváka velmi namáhavé, komplikované a šifrované, více divadelní než filmové dílo, vyžadující divadelní pozornost a divákovu ochotu a um pracovat se symboly, náznaky a četnými aluzemi. Navíc velmi složitá stavba textu již ve scénáři a sice nekomplikovaný, leč symbolistní děj, dělají z tohoto filmového experimentu Larse von Triera film, který není určen pro běžného diváka v kině. A to je možná jeho jediná slabina... (27.11.2006)

Snímek Dogville pro mne znamenal pěkně emotivní cloumáček. Nejprve mne ohromil fantastickým půdorysem městečka a zarputilým otvíráním imaginárních dveří. Posléze mne citově vyždímal maloměstským terorem k touze po vložení plamenometu do týraných rukou a na závěr mi slzy štěstí do očí vehnal koncem tepajícím v rytmu mých představ. Byl to silný zážitek, ale po poradě se svým cvokařem jsem se rozhodl, že v rámci zachování duševního zdraví Dogville již nikdy nepoctím svou návštěvou. (08.12.2011)

Napřed to byl ANTIKRIST potom KRÁLOVSTVÍ a nebylo o čem přemýšlet, Lars von Trier mi přirostl k srdci. Z jedné stránky je to krásné setkání s jeho temnými filmy, na druhou stranu to až tak krásné není, jeho filmy obsahují démonickou formu, které dokáží diváka psychicky zdrtit, a jeho díla těžko rozdýchávám, ale jsem fascinován jeho obrazy, obsahem a to mám rád (tuhle cestu mi už ukázal Michael Haneke - oba mají lidi přečtený). DOGVILLE má geniální kulisy, myšlenku (kresby), divadelní ateliér (perfektní opony), charakteristika postav (ta nejlepší od Nicole Kidman) a perfektní režii. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo a na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu. DOGVILLE je originální, deprimující a vnitřně zdrcující dílo. (21.07.2013)