Evropa

Režijně výborné, do morku kostí mrazivé veledílo od prvních sekund. Způsob, jakým si Trier hraje se světlem, kamerou, vypravěčem, hudbou, oslovuje diváka, motiv ubíhajících kolejí, barvy, kontrast, rutina, láska, nespravedlnost, nedoceněnost, netolerance, využívání, bolest, smysl života. Pro mě první Trierovina, nicméně po tomto zážitku rozhodně ne na dlouhou dobu poslední. You want to wake up to free yourself of the image of Europa but it is not possible. (28.09.2008)

Skvělá noirovka, ze které jde cítit ovlivnění Kafkou. Výtvarně je to překrásné. Každý záběr je do detailů promyšlen a fígl s částečně barevnými snímky je kouzelný. Do toho přidejme temnou, beznadějnou atmosféru. Neznámé a nelogické prostředí s nesmyslnými pravidly. Hypnotický hlas vyprače, který jenom podněcuje zdání neskutečnosti snu. A samozřejmě zpochybnění dobrého a zlého, které se dá aplikovat na nejen poválečnou dobu. (10.03.2009)

Tak trochu jako realita, tak trochu jako sen působí poválečná Evropa v podání Larse von Triera. Příběh zasazený do Německa roku 0 (těsně po 2. sv. válce) v sobě spojuje jakési tajemno spolu s nezvratnou osudovostí, která je odpočítávána hlasem vypravěče. Je to až kavkovská atmosféra, která dělá z filmu výjimečný zážitek. Umělecko-výtvarná stránka filmu tak zapadá do celkového příběhového konceptu až je to neuvěřitelné: černobílý obraz, z kterého se barva prodere jen v místech největšího emocionálního napětí, výjevy, které se místy objevují na pozadí za hlavními hrdiny a hudba, která je prostě dokonalá. (25.06.2008)

Zcela mimořádně temný film. Po filmařské stránce mu nelze nic vytknout a právem lze mluvit o filmovém skvostu první velikosti. Také zmiňované srovnání s Kafkou je velmi přesné. Takhle nějak by měl být zfilmován jeho Proces... Proč jsem tedy nedal plné hodnocení? Protože Trier neprve vybuduje faktograficky poměrně přesné kulisy rozbombardovaného, zbídačelého Německa a pak v nich hraje zcela jiný kus, než by poučený divák čekal. Německo bylo po druhé světové válce především zlomené. O nějakém sympatizování s nacisty nemohla být řeč. Jistě, že Němci Američany nikterak nemilovali a zločiny nacismu byly ještě natolik živé, natolik aktuální a přitom obludné a neuvěřitelné, že jim zkrátka nemohlo být věřeno a uvěřeno. Samotná organizace Werwolf nebyla nějakým lidovým odporem, ale Nacistickými špičkami plánovanou a v průběhu roku 1944 také realizovanou akcí. Jejich činnost byla ale až překvapivě slabá a po válce se organizace na území obsazeném západními spojenci zcela zhroutila. K jejímu rozkrytí přitom z větší části pomohli sami Němci. Pravda, trochu jiná byla situace na východě a především v našich Sudetech působili Werwolfové poměrně citelně, ale o tom film neříká nic, neboť se celý odehrává na území obsazeném západními spojenci. Kromě toho jsem ve filmu velmi postrádal otázku po kořenech nacismu. Ten je zde představen jako podivná temná infekce, ne nepodobná středověké morové epidemii. Ani tohle však rozhodně neplatí a cesta ke kořenům Evropy by měla vypadat rozhodně jinak, než jak ji vidí Lars von Tier... Samozřejmě, že film není rekonstrukcí či hraným dokumentem. Auror má právo na na subjektivní pohled prošpikovaný děsivými nočními můrami. V takovém případě však zřejmě nebylo nutné situovat děj do poválečného Německa. A opět... Ne, že by si to období nezasloužilo filmovou reflexi... Rozhodně ano... Tierův film jí však při nejlepší vůli není... Zajímavé komentáře: Kinej, Faye, Dudek, k212, Ajantis, jahol, Madadajo, Borec3, Persona, KeyserSoze, DonFrolimo (15.06.2008)

K von Trierovým filmům mám dost rozpolcený, dvojaký vztah. Buď totální sračka a odpad! (např. Melancholia), nebo lahůdkový divácký zážitek (Antichrist). Europa je samozřejmě v té druhé skupině - už moje její první projekce začátkem devadesátek se mi zapsala hluboko do divácké mysli. Četl jsem tehdy náruživě Kafku a tenhle příběh mi přišel tak nádherně, přímo čistokrevně kafkovský... A pamatuju si taky, že při závěrečné scéně a písni dostala kdesi v předních řadách jakási křehká citlivá dívka záchvat usedavého pláče. Chápu, že pro nepřipraveného, jemnocitného diváka, nikdy příliš nepřemýšlejícího o válce, smrti a podobných přirozených jevech a faktech, může být tenhle film kapánek depresivní. Já si v něm naopak libuju jako moucha v... jako vosa v medu. Nejlepší postavou filmu je myslím německy chladnokrevná a fanatická werwolfka (s podezřele slovanským jménem) - kdo z chlapů by kvůli ní nevyhodil do vzduchu třeba deset vlaků plných dětí, že jo? (16.07.2014)